Shrnutí série Dallas Stars – Vegas Golden Knights

(foto: www.tampabay.com)

1. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Dallas Stars 0:1 (0:1, 0:0, 0:0)
Do utkání lépe vstoupili hráči z Texasu, který se již ve 3. minutě radoval z vedoucího gólu. O ten se postaral obránce John Klingberg. Jinak byla úvodní třetina vyrovnaná. Ve druhé části jsme se branky nedočkali, o něco aktivnější byli Stars. V poslední třetině Dallas nadále úspěšně bránil své vedení a dočkal se prvního vítězství v sérii.

2. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Dallas Stars 3:0 (0:0, 3:0, 0:0)
V první části byli aktivnější hráči z města hazardu, vypracovali si několik šancí, jenže všechny zlikvidoval skvělý Anton Chudobin. Golden Knights ovládli prostřední část, nasázeli tři góly, když se postupně trefili Paul Stastny, William Karlsson a také český útočník Tomáš Nosek. Ve třetí části nahradil v brance Stars Chudobina Oettinger, který zažil debut v play-off. Vegas nadále pokračovalo v aktivní hře, branky jsme se nedočkali a tak Golden Knights srovnalo sérii na 1:1.

3. ZÁPAS
Dallas Stars – Vegas Golden Knights 3:2 po prodl. (0:0, 1:0, 1:2 – 1:0)
První dějství branku nenabídlo, stejně jako předešlá dvě utkání. Zlatí Rytíři byli mírně aktivnějším celkem. Ve druhé části začal dominovat Dallas, který se na konci prostřední části dostal do vedení zásluhou Jamieho Oleksiaka. Ve třetí třetině byli mnohem lepší hokejisté Vegas, nejdříve dokázali vyrovnat. Dallas ve třetím dějství vypálil pouze čtyřikrát, ale i přesto dokázal skórovat Jamie Benn. I tentokrát hráči z města hazardu dokázali zareagovat a vynutili si prodloužení, to však nakonec trvalo jen jednatřicet vteřin Když zápas rozhodl Alexander Radulov.

4. ZÁPAS
Dallas Stars – Vegas Golden Knights 2:1 (0:0, 2:1, 0:0)
Vegas bylo v úvodní třetině aktivnější, ale branku nevstřelili. První polovina druhé části patřila jednoznačně Golden Knights, ale díky skvělému výkonu Antona Chudobina Dallas prohrával jen o jeden gól. Vše se ale otočilo po vyrovnávací brance Dallasu, který převzal iniciativu hry a před koncem druhé periody otočil skóre ve prospěch Stars Jamie Benn. Třetí část opět patři Vegas, jenže znovu naráželi na famózního Chudobina a tak konečné skóre určila druhá třetina.

5. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Dallas Stars 2:3 po prodl. (1:0, 0:0, 1:2 – 0:1)
Po první třetině vedl celek, kterému hrozil konec sezóny – tedy Vegas. Od začátku bylo vidět, že Golden Knights chtějí určovat ráz zápasu. V 9. minutě však obránce Theodore poslal krásným pasem do úniku Stephensona a ten svou příležitost proměnil. Druhá třetina přinesla více šancí než první, ale gól nepadl. Střelecky aktivnější byli hokejisté z Vegas, dobré příležitosti si ale dokázali vytvořit i hráči Dallasu. Po 15 sekundách třetí části zvýšil na 2:0 pro Golden Knights Smith, nevypadalo to s texaským celkem už moc dobře. Dlouho si nedokázali vytvořit žádné šance, ovšem v 50. minutě dokázal z dorážky snížit Benn a tato branka Hvězdy nakopla. K vyrovnání pak Dallasu pomohla přesilovka, kterou zužitkoval hrdina posledního zápasu proti Coloradu – Kiviranta. V závěru už jsme žádnou branku neviděli a tak muselo rozhodnout prodloužení. V něm rozhodl přesným zásahem v přesilové hře Gurjanov a poslal tak Dallas do finále po dvaceti letech.

Konečný stav série Vegas Golden Knights – Dallas Stars 1:4

Česko-slovenská stopa v sérii:
Tomáš Nosek (Vegas Golden Knights) – 1+0
Radek Faksa (Dallas Stars) – 0+1
Andrej Sekera (Dallas Stars) – 0+0

Nejlepší střelec série:
Jamie Benn (Dallas Stars) – 3 góly

Brankáři v sérii:
Marc-Andre Fleury (Vegas Golden Knights) – 1 zápas, 1 obdržený gól, úspěšnost zásahů 96 %
Robin Lehner (Vegas Golden Knights) – 4 zápasy, 8 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 91,36 %
Anton Chudobin (Dallas Stars) – 5 zápasů, 8 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 95,06 %
Jake Oettinger (Dallas Stars) – 1 zápas, 0 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 100 %

Exkluzivní rozhovor s Janem Novákem

Co Vás kdysi přivedlo k hokeji?
„Tak asi mě tam přivedli rodiče. V podstatě celá naše rodina byla sportovně založená, takže když mi bylo pět, šest let, tak se vlastně nabízela jediná varianta, a to byl hokej. V Havlíčkově Brodě těch sportů moc nebylo, zimák byl kousek od baráku. Jak říkám, všichni v rodině k tomu měli vztah, takže mě dali na hokej a jsem za to každopádně rád.“

Bylo od počátku Vaší kariéry jasné, že budete nastupovat v obraně?
„Já jsem o tom taky přemýšlel, protože teď mám syna ve věku deseti let kdy se řeší, jestli bude hrát v obraně nebo v útoku a sám jsem se zamýšlel nad tím, kde jsem já hrál. Ale je pravda, že jsem si nikdy nevzpomněl na moment, kdy bych hrál v útoku. Takže mě asi vždycky dávali do té obrany, co si tak pamatuju. Mamka mi taky říkala, že jsem vždycky hrál v obraně, takže u mě to asi bylo opravdu jasné.“

Hokejově jste vyrůstal v Havlíčkově Brodě, kde jste se také narodil. Jak vzpomínáte na působení v tamějším mládežnickém týmu?
„Mládež tam byla super. Já jsem se v tom městě narodil, na zimáku jsem od sedmi let trávil skoro každý den. Takže tam jsem byl nadšený, je to líheň dobrých hokejistů. Moc se mi to tam líbilo a bavilo mě to. Ale potom mě zaplaťpánbůh hokejové kroky odvedly někam jinam. V té době bych samozřejmě nejradši zůstal v Brodě, pamatuju si, že jsem svůj odchod na rok do Olomouce tenkrát i obrečel. Ale určitě jsem rád, že jsem zkusil něco jiného.“

Měl jste v této době nějaký svůj vzor? Někoho, kdo Vás inspiroval?
„Asi to nezní zrovna motivačně, ale musím říct, že moc těch vzorů jsem neměl. Když jsem byl malý, tak NHL skoro nikdo neznal. Co si tak pamatuju, tak v Brodě hrál Vlk, byl tam Richard Cachnin nebo bývalý obránce Suchý. Takže spíš ta starší jména a zejména hráči, kteří se pohybovali kolem Havlíčkova Brodu. Postupem času jsem chtěl samozřejmě být jako Ray Bourque, Jaromír Jágr, Wayne Gretzky a Mario Lemieux – to je jasný, ale to mi teda nevyšlo (směje se). Musím říct, že takhle na začátku jsem těch vzorů moc neměl, spíš jsem si ten hokej užíval a nesvazoval jsem se nějakou metou, které musím dosáhnout. V tom starším věku už jsem nějaké vysněné hráče a kluby měl, ale to už mi bylo třeba třináct, patnáct let.“

V roce 1997 si Vás vyhlédla pražská Slavia. Jak jste na přestup tenkrát reagoval?
„Já jsem rok předtím šel do Olomouce, kdy mě rodiče odvezli naším stříbrným Oltcitem před zimák. Tam jsem to obrečel, máma samozřejmě taky. Táta dělal hrdinu, ten byl v pohodě. Během roku tam jsem se posunul hrozně daleko, naučil jsem se o sebe trochu starat, bydlel jsem tam střídavě na intru nebo na zimáku. Takže ten rok mi dal určitě hodně. Potom když jsem přišel do Prahy, tak to už šlo tak nějak samo. Zaprvé jsem tady měl tátu i bráchu, mám tady všechny tety, takže kdykoliv mi pak teklo do bot a neměl jsem třeba v čem chodit, tak jsem si k nim donesl vyprat věci. Nebo když už jsem měl velký hlad, tak jsem se k nim dorazil najíst, takže to bylo celkem fajn. Ale jinak jsem tu od těch sedmnácti bydlel sám a byl jsem za to moc rád. Měl jsem tady byt kousek od zimáku, Slavia se o mě postarala luxusně co se týče bydlení a všeho dalšího. Takže jsem byl rád, že jsem tu mohl být vlastně sám, to jsem uvítal. Když na to tak vzpomínám, je to už hrozně dlouho. Pamatuju si na první dny, když jsem sem přišel podepsat smlouvu a potkal jsem tady třeba svého nejlepšího kamaráda Tomáše Divíška, kterého jsem znal jen rok předtím z nároďáku šestnáctek nebo sedmnáctek. No a tady v Praze jsem se ukotvil teda už dost dlouho – když si tom spočítám, tak je to i déle, než jsem si normálně myslel. Ale jsem spokojený a teď jsem vlastně Pražák, když to tak řeknu (směje se). Oni mi teď všichni budou říkat, že jsem ho*no Pražák, protože jsem z Brodu, ale už tady prostě žiju dost dlouho a cítím se tak.“

Napadlo by Vás tehdy, že v sešívaném dresu odehrajete přes 800 zápasů, stanete se ikonou klubu, a navíc budete kapitánem týmu?
„Nenapadlo, samozřejmě vůbec ne. V té době jsem byl rád za každý zápas a nebyl jsem typ, který by tohle nějak moc řešil. Hlavně tenkrát, když jsem byl mladý, to bylo jinak. Nechci, aby to vyznělo špatně, samozřejmě jsem chtěl mít úspěšnou kariéru, ale tehdy jsem byl v sedmnácti větší dítě, než jsou hráči v tom věku teď. Takže jsem si celou tu situaci stále nějak neuvědomoval. Teď když někdo hraje v sedmnácti nebo osmnácti extraligu tak je kolem toho velké halo, ale v té době nás ji hrálo docela dost a nikdo si toho v podstatě ani nevšiml. Takže jsem tyhle věci nějak neřešil a takový počet v budoucnu jsem nečekal, že tady strávím tolik let. Teď je to samozřejmě bonus a třeba bude můj dres jednou viset nad ledem spolu s Kácou (Petrem Kadlecem), Supem, Pepou Beránkem, Vašíčkem, Kolaříkem a Vláďou Růžičkou. Bylo by to fajn, uvidíme, jak dlouho budu hrát, ale určitě ještě nekončím. A jsem rozhodně hrdý, že tady můžu kapitánem být. Tady vždycky byli hráči, kteří k tomu klubu hodně patřili a byli s ním svázáni. Myslím si, že jsem jeden z nich a určitě je pro mě čest být kapitánem v takovém týmu. Teď sem přišel Marek Tomica, je tady Jarda Bednář, jsou tady hráči, kteří ke Slavii mají vztah – Jirka Doležal, Martin Ondráček a další. Takže pro mě jsou ty roky předtím i teď určitě super a tu práci dělám rád.“

V roce 2004 jste odehrál své jediné mistrovství světa. Jaké na něj máte vzpomínky?
„No, to bylo fajn. To byl úlet. Samozřejmě pokud se nezaobírám výsledkem – výsledek není úspěch, to beru. Ale pro mě byl osobní úspěch, že jsem se na to mistrovství dostal, i když to doprovázelo docela dost negativních vlivů. K tomu jsem se já ale nijak nevyjadřoval, nijak mě to nesvazovalo. Takže tohle mě nechávalo naprosto klidným. Naopak si myslím, že jsem ty výsledky v extralize nejen tenhle rok, ale i rok předtím měl, takže nějaká kritika na mě nebo že se po mně někdo vozil, to mě nezajímalo. Byl jsem za tu šanci rád a užíval jsem si každý den s nároďákem. Je to jeden z mých největších zážitků. Samozřejmě jsme to bohužel nevylepšili ziskem medaile, ale takový je prostě hokej. Šanci jsme měli, poprali jsme se o to a bylo to fantastické. Ještě k tomu mistrovství světa v Praze, kde je každý zápas vyprodaný, atmosféra skvělá… Bydleli jsme v hotelu v centru, jezdili jsme autobusem s doprovodem, hokejem žila celá země a já samozřejmě taky. Takže musím říct, že tohle byl jeden z největších zážitků. Přál bych to každému, ale asi se tam každý nedostane, no. Ale bylo to opravdu fajn a doteď na to strašně rád vzpomínám.“

O rok později jste poprvé zamířil za hranice naší země – konkrétně do Ruska, kde jste nastupoval v dresu Ak Bars Kazaň. Jak velká změna to pro Vás byla?
„Největší změna byla v ruštině. Tu jsem ve škole měl asi rok, pak se to změnilo a šel jsem na němčinu, kterou jsem tam samozřejmě využít nemohl – i když jsem ji stejně neuměl (směje se). Ale jako změna to byla. Já jsem na začátku byl dvacet let na poli s ovcema a koňma na vesnici u Havlíčkova Brodu, pak jsem byl rok v Olomouci, tři nebo čtyři roky v Praze a pak jsem šel do Ruska, že jo (směje se). V Rusku už jsem byl předtím s nároďákem a podobně, takže jsem věděl, kam jdu. Ale musím říct, že Rusko bylo fantastické, mně se to hrozně líbilo. Ať to byla Kazaň, ať to byl Jekatěrinburg ty roky potom, tak já tam byl hrozně spokojený. Ať to byla finanční stránka, ale i hokejová, zázemí, mně se tam prostě fakt líbilo. I ta ruština, i ty Rusky, i ti Rusáci byli fajn, bylo to prostě dobrý. Já jsem za tuhle cestu, kterou jsem se vydal, samozřejmě rád. Mohl jsem tam vydržet déle, ale každý udělá nějaké kroky, kvůli kterým to neklapne. Já taky, bohužel mi to nevyšlo, potom jsem měl nějaké zranění, nějak jsme se nedohodli. Takže potom jsem šel někam jinam. Ale musím říct, že jak tady byla jmenovaná ta Kazaň, tak to byl fakt úlet. Tam jsem si připadal jako v nebi – zázemí a všechno další bylo na špičkové úrovni, kterou jsem od té doby nezažil nikde, ani tady. “

V následující sezóně jste angažmá změnil hned třikrát – začínal jste ve švédské Skelleftee, poté jste oblékal dres Karpatu v sousedním Finsku a na závěr přišel velký návrat do Slavie. Byl pro Vás tento rok jeden z nejnáročnějších vůbec?
„Tak nemůžu říct nejnáročnější, já si myslím, že teď jsou náročnější sezóny, než byla tahle. Je to už pár let zpátky a v té době mi bylo jedno, jestli si sednu do letadla a poletím někam osm hodin nebo si sednu do auta a pojedu někam čtyři. No šel jsem do Švédska, tam jsem přišel jako střelec od modré čáry. Bohužel pár zápasů před začátkem sezóny jsem měl snad zlomený kotník. Pak jsem nastoupil do zápasu, samozřejmě za devět zápasů jsem nedal snad ani jeden gól… Ne snad, to jsem nedal. Na 99 % jsem ho nedal. Takže z obávaného střelce od modré se asi v tu chvíli stal hráč, kterého nikdo nepotřeboval, což se pochopitelně nabízelo. Takže jsem šel do Finska, to jsem si náramně užil. Potkal jsem tam třeba Broše ze Sparty, byl tam Kratina, takže naštěstí jsem tam tu jazykovou bariéru takovou neměl, protože jsem s nimi trávil dost času. Pak se tam nějak kolem Vánoc nahrnuli další cizinci, takže už jsme se zase střídali, už jsem nebyl v takovém herním vytížení. Vláďa Růžička na Slavii o mě projevil zájem, takže jsem nakonec zvedl kotvy potřetí, zabalil jsem si vercajk a vyrazil jsem zpátky domů. Bylo to naštěstí domů na Slavii, takže to bylo fajn, a vůbec jsem to nějak neprožíval v té době. Prostě mi to nevyšlo – samozřejmě mě s*alo, že to zase neklaplo, ale člověk nahází věci do jedné tašky a jede. Připadal jsem si teda fakt jako cirkusák, ale nějak mě to netrápilo. Já jsem prostě tyhle situace moc neprožíval. Sbalil jsem si a šel jsem dál, měl jsem naštěstí aspoň vždycky kam jít, nedostal jsem se do situace, že mě někde někdo vyhodil a najednou jsem neměl práci. To by samozřejmě bylo mnohem nepříjemnější. Takhle jsem si to v hlavě přehodil, udělal jsem si jmenovky na kufr a letěl jsem dál. Takže tenhle rok byl a byl zakončený hlavně tou odměnou, že jsem šel na Slavii a najednou prásk, my jsme měli druhý titul. To bylo naprosto skvělé, takže sezóna nakonec vyšla a šlo se po sezóně pít a nepřemýšlel jsem nad tím, že jsem vlastně byl ve Finsku, ve Švédsku a že jsem nalétal v letadle víc než letušky u ČSA. Takže sezónu jsem si užil a po ní jsem si to užil taky.“

Během dalších let jste si vyzkoušel také hokej v Itálii, Rakousku nebo na Slovensku. Která část celé Vaší zahraniční kariéry Vám dala nejvíc? A kde se Vám hrálo nejhůř?
„Nejvíc mi dala ta Itálie. Tam jsem trávil čas na sjezdovce, takže jsem zlepšil svůj lyžařský styl (směje se). No a nejmíň mi dalo Slovensko, ti mi spíš naopak vzali, protože jsem tam byl zadarmo a nezaplatili mě. Takže na Slovensko nevzpomínám vůbec moc rád a nějak mě neláká jet se tam podívat ani na dovolenou, protože mi to tak nějak znechutili. Rakousko bylo fajn, v Grazu. Tam se mi líbil ten hokej – takový jednoduchý, rychlý, ze strany na stranu. Byli tam Kanaďani, hrálo se hodně do těla, což mě samozřejmě moc nevyhovovalo, ale když člověk stihne uhnout a rozehrát, tak z toho má dobrý pocit. Takže tam se mi líbilo, tam to bylo taky super. Ale jinak když se mě někdo ptá na to, kde jsem si to nejvíc užil, tak ta Itálie byla asi nejlepší. Odjel jsem tam s rodinkou, měl jsem klid, mohl jsem lyžovat, jezdil jsem se podívat na jezera… Tak co tady člověk vidí, špinavou Vltavu, když chci někam jet, tak stejně špinavé Slapy nebo Orlík a není to úplně fajn. Tam v Itálii se člověk podívá, užije si jiný život. Těch věcí jsem tam viděl docela dost, teď bych si to asi taky užil, v té době jsem to ale bral nějak automaticky. Takže Itálie dobrá, Rakousko skvělé, Slovensko bych nejradši vymazal, ale nevím, jak to z té hlavy dostat. Slovensko asi… Ne asi, suverénně nejhorší. “

Kdybyste se mohl vrátit v čase a změnit jedno rozhodnutí v průběhu své hokejové cesty, které by to bylo a proč?
„Jedno rozhodnutí? Já asi nelituju žádného. Dostal jsem samozřejmě pár kopanců, párkrát jsem řekl něco, co jsem asi neměl, ale asi nelituju vůbec ničeho. Naopak jsem spokojený, že jsem si prožil dost těchhle věcí, a i když mi něco nevyšlo, tak aspoň nebudu sedět doma za pět let a budu si říkat „Já jsem ty v*le blbec, že jsem nešel zkusit tu Itálii, KHL, Finsko, Švédsko, cokoliv“. To by mě určitě s*alo víc, než když jsem někam šel a tam to neklaplo. Takže nemám moc věcí, ale co bych opravdu vypíchnul, je angažmá na Slovensku. Musím říct, že to byla taková kaňka, kterou si nesu v srdci doteď. Ani halušky nejím od té doby, protože mě to Slovensko prostě vždycky ubíjí a když to vidím na jídelním lístku, tak si vždycky vzpomenu na tu Skalici a jsem z toho otrávený. Takže Slovensko ne.“

Zaznamenal jste kauzu Jiřího Tlustého, který se pro podcast ‚Bomby k tyči‘ rozpovídal o zážitcích z mistrovství světa 2013?
„Jasně. Strávil jsem u toho jednu cestu v autobuse ze zápasu a ohromně mě to pobavilo. Tlusťocha znám i z osobního života, takže mu důvěřuju a musím s ním teda i docela souhlasit. Jeho slovům absolutně věřím a jak říkám, souhlasím s ním. Vím, že jsem měl taky pár takových neshod s trenérem a musím říct, že Jirkovi prostě věřím a že si myslím, že to fakt takhle bylo. A musím ho v tom podpořit, protože věřím, že to teď bude mít těžké. Všichni se do něj budou obouvat a podobně, ale myslím, že on to nějak ustojí a v klidu si bude dělat tu svoji dobrou práci komentátora a bude se motat kolem hokeje. Takže jeho to asi moc nezasáhne. Akorát to tak prostě je, když člověk někde řekne pravdu v článku, tak asi ne každý to zkousne a musí se k tomu vyjádřit. Takže Tlusťochovi držím palce a podle mě měl pravdu.“

Pojďme se vrátit ke Slavii, kde aktuálně působíte. S klubem jste v minulosti získal hned dva extraligové tituly. Jde o nejlepší roky Vaší kariéry?
„Já myslím, že na každém roku mojí kariéry bych něco našel. Ale musím říct, že ty tituly jsou asi nejlepší věc, protože to je vždycky závěr sezóny, kterého chce člověk dosáhnout. Musím říct, že jsem za ně opravdu rád. Fajn byla i ta stříbrná umístění, i ty ostatní sezóny byly samozřejmě dobré, ale člověk hraje kvůli pocitu vítězství. Takže dvě sezóny, které jsem dotáhl do absolutního vrcholu byly skvělé a strašně rád na ně vzpomínám. Byl bych rád, kdyby se tam Slavia někdy vrátila a zažívala tyhle vrcholové pocity, kdy je klub tím nejlepším z nejlepších.“

Jak jste v roce 2015 skousával sestup sešívaných do druhé nejvyšší soutěže po dlouhých 21 letech v extralize?
„No ještě jsem to nepřežvýkal. Musím říct, že mě to se*e doteď. Tyhle momenty rozhodně nejsou věci, na které člověk rád vzpomíná, ale bohužel mu to vždycky někdo připomene nebo si na to vzpomene sám. Takže tohle bych z paměti taky určitě vymazal, ale bohužel to nejde a teď se můžu maximálně snažit vrátit Slavii tam, kde byla. Proto se snažím pro ten klub udělat maximum a odehrát co nejlepší sezóny, zápasy, prostě být platným článkem toho týmu. Ale tohle jsem určitě skousával blbě, já si vzpomínám, že dvakrát v kariéře jsem slyšel ticho v hale. Jednou to bylo na mistrovství světa, když jsme vypadli a podruhé tady na Slavii. Tady to ticho teda bylo kratší, protože pak nám lidi začali nadávat, na tom MS potom odešli. Každopádně musím říct, že to fakt nebyl fajn zážitek a že se na tohle vzpomíná úplně na ho*no. Pamatuju si, že se tady pak všem rozdávala nějaká kytka a tak dál, stálo to prostě za prd. Lidi zklamaný, všichni nas*aný – hráči, vedení, trenéři, všichni byli smutný a zaskočený. Ale bohužel, taková byla situace, tak to prostě je a teď se máme kam vracet a bojovat o tu extraligu.“

HCS značně posílila a očekávání jsou tak velká. Jaké máte plány pro letošní ročník?
„Plány jsou pořád stejné – postoupit, vyhrát, vítězit, být první. Jednoduché. Vyhrát každý zápas, co jde, hrát dobrý hokej, aby přicházeli fanoušci a naše výkony se jim líbily, abychom nedělali ostudu Slavii a jeden druhému. Uvidíme, jaká bude realita. Každopádně posily jsou, jména v týmu taky, je dobrá parta v šatně a uvidíme, bohužel se hokej nehraje jenom v šatně, ale hlavně na ledě. Určitě se budeme snažit předvést co nejlepší výkony, ale jak říkám, bude to těžké. Nejsme asi jediný tým v první lize, který posílil – když se podíváme na Moravu nebo kamkoliv jinde, tak ty týmy jsou taky našlapané a nikdo sem nepřijede na zimák na Slavii s prstem v zadku a neřekne si, že chce tady prohrát, že jo. Každý sem přijede a bude nás chtít porazit, takže my holt musíme být vždycky lepší a mít prostě navrch. Uvidíme, jak to bude, realita samozřejmě může být jiná, což nikdo nechce. Takže se budeme snažit vyhrát a odmakat to. Já osobně ale Slavii chválím, myslím, že jdeme dobrým směrem. Musíme hlavně přilákat lidi, i když bohužel v aktuální situaci, kdy je všechno včetně návštěvnosti osekané… Já osobně momentálně (k 9.9., pozn. autora) ani nevím, kolik sem vlastně může přijít lidí na zápas. Někdo říká tisíc, někdo 750, tak uvidíme. Každopádně ať už sem přijde jakýkoliv počet, tak chceme, aby ti diváci byli spokojení, že viděli Slavii, která bojovala srdcem a takhle se chceme prezentovat.“

Zůstalo Vám i po příchodu posil jako Jaroslav Bednář nebo Petr Kafka výsadní postavení v kabině? Nebo jste naopak rád, že Vám zkušení kolegové s vedením mladších hráčů pomohou?
„Je pravda, že na tuhle situaci tam nejsem vůbec sám. Kluci pomůžou, hlavně Bedýnka (Jaroslav Bednář), ten pomáhá (směje se). Ta kabina celkově musí táhnout za jeden provaz a mít jasné cíle. Je fajn, že jeden hráč je orazítkován tím céčkem, asi ke mně mají kluci respekt, ale stejně musí všichni chtít. Takže tam jde prostě o to, jak je nastavená ta celá šatna. Musím říct, že jsou tu kluci jako Bedýnka, Ďolík (Jiří Doležal) a další, kteří jsou starší a zkušenější, držíme spolu a snažíme se ty ostatní hráče směřovat. Ale nejdůležitější je to, aby oni sami chtěli a věřili té naší vizi a zkušenostem, ať už desetiletým nebo dvacetiletým… Snažíme se jim prostě pomoct a chce to táhnout za jeden provaz, aby ti kluci měli všichni stejný cíl. Takže Bedýnka i Kafoun a samozřejmě i ti ostatní pomáhají, něco mladším hráčům říkají a snaží se, aby si z toho něco vzali.“

Jaký máte názor na zimní stadion a jeho zázemí?
„Beru, že jsou i lepší haly, to samozřejmě. Ale jsou i horší. Slavia je moje srdcová záležitost, takže já k tomu neřeknu nic špatného – mně se tady líbí i ty betonové schody, líbí se mi tady ta zima v zimě a líbí se mi tady úplně všechno. Takže já jsem s tím spokojený, ale naprosto chápu že lidi, co chodili dřív do O2 Arény a pak se vrátili zpět, nejsou zrovna nadšení. Ale jinak jsem s halou spokojený, nádherný led, je to prostě fajn. Hlavně se tu vždycky vytvořila skvělá atmosféra a mnohdy byla i lepší než v té O2 Aréně. Samozřejmě když do O2 přišlo 17 tisíc lidí, tak to bylo pochopitelně lepší tam, to si nemusíme nic nalhávat. Ale pamatuju si na doby, kdy se tu ještě hrála i ta extraliga, a to sem chodil plný dům, lidi tady lezli málem po stropě a viseli všude možně, aby viděli, co tady předvádíme. Za plexiskly stály tři řady, nahoře stály čtyři řady, tlačila se hlava na hlavu a byla tady atmosféra fajn. Atmosféru dělají diváci, ty samozřejmě musejí přilákat právě hokejisti, ti hráči na ledě. Co se týče zázemí, tak šatna A-týmu je fajn. Je tam rehabilitace – mohla by být lepší, pochopitelně, ale taky by nemusela být žádná. Takže je to asi dostačující k tomu, co tady hrajeme. Samozřejmě vždycky bude co zlepšovat, každý má co zlepšovat. I tady jsou věci, které by se vylepšit daly, pomalu se na tom pracuje. Na ledě je nový znak, připravily se nové velké televize, aby se mohly ty zaplněné tribuny na naše krásné akce znovu a znovu dívat… (směje se). Takže já jsem tady spokojený a neodpovím jinak, než že je to dobré.“

Co říkáte na slávistické fanoušky?
„Jsou skvělí. Já chápu, že to mají strašně moc těžké, hlavně kotel. Chodí málo lidí, málo se jich stará o věci okolo, ale taková je situace. Já jsem samozřejmě rád za každého diváka, který na ten zimák vůbec přijde, protože vím, že ne vždycky se na to dá stoprocentně koukat. Není tu ani žádné extra velké teplo, takže vím, že tu ten divák většinou spíš trpí, protože ho málokdy zahřejeme svým výkonem. Ale jinak jsem s diváky spokojený. Jsem rád, že chodí a že si sem tu cestu najdou a stráví s námi každý zápas, co odehrajeme. Jsou naším dalším hráčem v týmu – ono se to říká často, ale fakt je pravda, že nám pomáhají a jsme moc rádi, že fandí a že tady jsou.“

Máte v plánu v budoucnu ve Slavii ukončit svou kariéru?
„Hokejovou? Asi už jo teda. Doufám, že to bude ještě chvíli trvat a nějaké další takovéto rozhovory udělám a na tuhle otázku párkrát odpovím. Radši na to budu odpovídat pořád dokola, a ještě chvíli hrát než skončit a neodpovídat už nikdy. Takže stoprocentně bych tady chtěl tu svou kariéru někdy ukončit. Uvidíme, jak dlouho to ještě bude trvat, ale já s tím osobně vůbec nespěchám. Nějaký ten rok bych ještě určitě hrát chtěl a chtěl bych tu být platným hráčem, nedělat ostudu. Jednou bych tady tu kariéru chtěl ukončit, ale to je ještě hrozně daleko, zatím mám čas (směje se).“

Moc děkujeme Honzovi za rozhovor a přejeme mnoho štěstí do budoucna.

Shrnutí série: Tampa Bay Lightning – New York Islanders

(foto: nhl.com)

1.ZÁPAS
Tampa Bay Lightning – New York Islanders 8:2 (3:1, 2:0, 3:1)

Do utkání vlétli aktivněji hráči Tampy, po 74 vteřinách je poslal do vedení Brayden Point. V páté minutě využil přesilovku na straně Islanders Jordan Eberle. Poté už to byla ofenzivní show celku z Floridy, o další dva góly se postarali Hedman a McDonagh, kteří z brány Isles vyhnali Thomase Greisse. Nebylo to ale nic platné, Semyon Varlomov byl totiž pětkrát překonán, prosadil se dvakrát Gourde, po gólů přidali Point, Kucherov a Palát. Na druhé straně snížil pouze Nick Leddy.

2. ZÁPAS
Tampa Bay Lightning – New York Islanders 2:1 (1:1, 0:0, 1:0)

Druhé utkání bylo od začátku vyrovnanější, než to předchozí. Po 84 vteřinách šli do vedení hráči New Yorku díky trefě Matta Martina. Do konce první části stihl vyrovnat Victor Hedman. O vítězství Tampy rozhodl 8 vteřin před koncem závěrečné sirény Nikita Kucherov.

3. ZÁPAS
New York Islanders – Tampa Bay Lightning 5:3 (1:1, 2:0, 2:2)

Ostrované vstoupili do třetího zápasu série aktivněji, také proto po dvou třetinách vedli o dva góly. Tampa ale dokázala srovnat krok díky gólům Paláta a Johnsona, poté začal pořádný boj o výhru. V 57. minutě udeřil na straně New Yorku Brock Nelson a výhru pečetil gólem do prázdné branky Jean-Gabriel Pageau.

4. ZÁPAS
New York Islanders – Tampa Bay Lightning 1:4 (0:1, 1:2, 0:2)

Úvodní polovina utkání byla velmi vyrovnaná, první gól utkání padl až v čase 31:27, kdy poslal Ostrovany do vedení Brock Nelson. Patnáct vteřin po něm se na druhé straně radoval Blake Coleman a vývoj utkání otočil po několika vteřinách Ondřej Palát. Utkání bylo najednou zajímavější a mělo větší náboj. Na začátku třetí části zvyšoval vedení Brayden Point a gólem do prázdné branky uzavřel skóre zápasu Patrick Maroon.

5. ZÁPAS
Tampa Bay Lightning – New York Islanders 1:2 OT (0:1, 1:0, 0:0 – 0:1)

Islanders vstoupili do utkání aktivněji a dostali se v první části do vedení díky úspěšně využité přesilovce. Vedení jim vydrželo pouze do času 24:00, kdy vyrovnával obránce Victor Hedman. Po několika šancích a velmi vyrovnaném výkonu jsme po šedesáti minutách hry zamířili do prodloužení. V čase 92:30 se dostali do přečíslení Lee a Eberle, druhý jmenovaný vystřelil od kruhu přesně do branky a vynutil si pokračování série.

6. ZÁPAS
New York Islanders – Tampa Bay Lightning 1:2 OT (1:1, 0:0, 0:0 – 0:1)

Do dalšího utkání o přežití vstoupili hráči Islanders skvěle, po pěti minutách vedli zásluhou Devona Toewse. Tampa ovšem dlouho odpověď nehledala a po dvou minutách srovnával Victor Hedman, skóre pak zůstalo dlouho stejné. Utkání dospělo až do prodloužení, které ve 14. minutě ukončil Anthony Cirelli, ten poslal Blesky do finále bojů o Stanley Cup!


Konečný stav série Tampa Bay Lightning – New York Islnders 4:1
 

Česko-slovenská stopa v sérii:
Erik Černák (Tampa Bay Lightning) – 0+2
Ondřej Palát (Tampa Bay Lightning) – 3+1

Nejlepší střelci série:
Victor Hedman (Tampa Bay Lightning) – 4 góly
Ondřej Palát (Tampa Bay Lightning) – 3 góly
Brayden Point (Tampa Bay Lightning) – 3 góly

Brankáři v sérii:
Andrei Vasilevsky (Tampa Bay Lightning) – 6 zápasů, 11 inkasovaných gólů, úspěšnost zákroků 93,33 %
Thomas Greiss (New York Islanders) – 1 zápas, 3 inkasované góly, úspěšnost zákroků 66,67 %
Semyon Varlamov (New York Islanders) – 6 zápasů, 16 inkasovaných gólů, úspěšnost zákroků 92,12 %

Shrnutí série Colorado Avalanche – Dallas Stars

(foto. nhl.com)

1. ZÁPAS
Colorado Avalanche – Dallas Stars 3:5 (1:3, 2:1, 0:1)
V první části byli aktivnější Stars, první branku vstřelil Tyler Seguin. Vyrovnat dokázal bleskově Nathan MacKinnon, ale Hvězdy přidaly další dva zásahy a po první periodě držely zasloužený náskok o dvě branky. V úvodu druhé třetiny se zranil Phillip Grubauer a do brány tak musel Pavel Francouz. Hráči Dallasu nadále působili aktivněji, ale gólu se nedočkali. Na druhé straně snížil kapitán Gabriel Landeskog, o pět minut později zaznamenal druhou přesnou trefu Radulov. O drama do třetí třetiny se postaral MacKinnon, který opět snížil na rozdíl jediného gólu. V poslední části banku vstřelili už pouze hráči Stars a uzavřeli tak střelecký účet prvního zápasu série.

2. ZÁPAS
Colorado Avalanche – Dallas Stars 2:5 (1:0, 1:4, 0:1)
První třetina byla jednoznačně v režii Lavin, branku však dokázal vstřelit pouze Nathan MacKinnon. V první polovině druhé třetiny Colorado nadále kontrolovalo hru, na 2:0 zvyšoval Mikko Rantanen. Jenže poté už nebylo na hřišti jiného týmu než Stars, když góly postupně vstřelili Pavelski, Faksa, Radulov a Lindell. V poslední periodě stanovil konečné skóre trefou do prázdné branky Jamie Oleksiak.

3. ZÁPAS
Dallas Stars – Colorado Avalanche 4:6 (1:0, 0:3, 3:3)
Hvězdy po úvodní periodě vedly 1:0 zásluhou Tylera Seguina, ovšem Avalanche v prostředním dějství vsítili hned tři branky a zaslouženě po druhé třetině vedli. Stars se potom v závěrečné části podařil comeback a dokonce otočit skóre ve svůj prospěch, ale Laviny vzápětí odpověděly a poté odskočily do vedení 5:4, výhru pečetil střelou do prázdné Bellemare.

4. ZÁPAS
Dallas Stars – Colorado Avalanche 5:4 (3:0, 0:2, 2:2)
Úvodní perioda byla jasnou záležitostí Dallasu – 3:0, přičemž dvakrát využil přesilovou hru. Na konci třetiny se postupně dokázali do hry dostat i hráči Avalanche. V prostřední části hry byli hokejisté z Denveru lepším týmem, góly vstřelili Nichushkin a Makar. Ve třetí části se Dallas dostal do trháku a po brance na 5:2 nahradil v brance Pavla Francouze Michael Hutchinson. Hrači Lavin už dokázali pouze snížit na rozdíl jediného gólu – první matchball pro Dallas.

5. ZÁPAS
Colorado Avalanche – Dallas Stars 6:3 (5:0, 1:2, 0:1)
První třetina měla opravdu jednoznačný spád, jelikož Colorado nasázelo 5 branek. Po prvním gólu v 5. minutě to ještě vypadalo na vyrovnané utkání, ale pak přišlo na řadu rozmezí mezi 12. a 15. minutou, kdy Laviny nasázely zásluhou Burakovkeho, MacKinnona, Kadriho a Girarda čtyři branky a šly do trháku 5:0. Jen pro zajímavost, na brankách Colorada v první třetině se podílelo čtrnáct různých hráčů. Ve druhé části Stars dokázali snížit na rozdíl tří branek, jenže Avalanche vstřelili šestý gól a pohřbili všechny šance Hvězd na výhru v zápase. V poslední periodě už se zápas jen dohrával, na konečných 6:3 snižoval kapitán Jamie Benn.

6. ZÁPAS
Dallas Stars – Colorado Avalanche 1:4 (1:1, 0:1, 0:2)
Hvězdy měly lepší vstup do utkání. V prvních deseti minutách působily lepším dojmem. Colorado si prakticky nic nevytvořilo ani při přesilové hře. Dallas šel do vedení, když skóroval Heiskanen. Avs vstřelili gól do šatny zásluhou Zadorova. Ve druhé třetině už měly Laviny více ze hry, otočily průběh utkání, když branku vstřelil Makar. Ve třetí třetině byli hráči z Denveru aktivnější. Ve 44. minutě přidal další branku Rantanen. Od té doby se Colorado začalo pomalu, ale jistě soustředit, aby zápas dotáhli do vítězněho konce. V závěru pečetil výhru Avs Nathan MacKinnon do prázdné brány.

7. ZÁPAS
Colorado Avalanche – Dallas Stars 4:5 po prodl. (2:1, 1:1, 1:2 – 0:1)
V první třetině působilo aktivněji Colorado, i přes to, že inkasovalo již ve třetí minutě. Poté vstřelilo dvě branky a šlo do šaten se zaslouženým vedením 2:1. Ve druhé části hry jsme mohli vidět jednu trefu na každé straně, a tak Avs i po druhé třetině vedli. Ve třetí třetině jsme nadále sledovali vyrovnanou bitvu, když už to vypadalo, že by Avalanche mohli zvítězit gólem v čase 56:20, celek z Texasu dokázal vyrovnat hned o 10 sekund později, zápas tedy muselo rozhodnout prodloužení. V prodloužení rozhodl střelou z mezikruží Joel Kiviranta, který v tomto utkání zaznamenal hattrick a stal se nečekaným hrdinou Stars.

Konečný stav série Colorado Avalanche – Dallas Stars 3:4

Česko-slovenská stopa v sérii:
Radek Faksa (Dallas Stars) – 2+3
Andrej Sekera (Dallas Stars) – 0+1
Pavel Francouz (Colorado Avalanche) – úspěšnost zákroků 86,15 %

Nejlepší střelci série:
Alexander Radulov (Dallas Stars) – 5 gólů
Nathan MacKinnon (Colorado Avalanche) – 5 gólů
André Burakovsky (Colorado Avalanche) – 4 góly

Brankáři v sérii:
Phillip Grubauer (Colorado Avalanche) – 1 zápas, 3 obdržené góly, úspěšnost zákroků 70 %
Pavel Francouz (Colorado Avalanche) – 4 zápasy, 15 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 86,15 %
Michael Hutchinson (Colorado Avalanche) – 4 zápasy, 9 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 93,43 %
Anton Chudobin (Dallas Stars) – 7 zápasů, 23 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 89,59 %
Ben Bishop (Dallas Stars) – 1 zápas, 4 obdržené góly, úspěšnost zákroků 78,95 %

Exkluzivní rozhovor s Matějem Blümelem

Otázka na úvod: Jak velkou roli ve vaší hokejové kariéře hraje váš otec, bývalý rozhodčí? Nechtěl jste být někdy jako on?
„Velkou, víceméně mě přivedl k hokeji a naučil mě bruslit, takže za to vděčíme jemu. Spoustu hráčů se stali rozhodčími, ale já bych chtěl zůstat u hraní.“

Jak vzpomínáte na svůj první reprezentační start v Salcburku?
„To bylo skvělý, všichni jsme se tehdy moc těšili na ten první zápas.“

Když zůstaneme u reprezentace, hodně se vám v roce 2017 povedl Memorial Ivana Hlinky, kde jste v závěru nestačili na Kanadu a brali jste stříbro, kam tento úspěch ve své kariéře zatím řadíte?
Tak zatím je to hodně vysoko, nikdo nám tehdy nevěřil a my vybojovali stříbro, za což jsme pak byli i rádi.“

V roce 2017 jste z Pardubic zamířil do zámoří, proč jste se tehdy rozhodl odejít do USHL?
Tak po memoriálu jsem dostal přes agenta nabídku jít do Waterloo, do USHL, protože je tam možnost si při tom dělat školu a nehrát jen hokej. Strašně moc mě to lákalo a tak jsem šel.

Jak byste popsal styl hokeje v USHL?
„Hodně rychlý, fyzický a i když je to juniorská soutěž, dodržuje se tam hodně taktika.“

Co vám daly 2 roky působení v místní soutěži?
„Daly mi mnoho zkušeností do dalšího života. Ne jen hokejové zkušenosti, ale i to, jak se postarat sám o sebe.“

Na draftu si vás vybral Edmonton, jak jste si užil následný nováčkovský kemp?
„Ten kemp byl super, i tím, že jsem tam byl s Tomášem Mazurou. Užili jsme si to a poznali zase spoustu nových věcí.“

Co vás na organizaci Oilers nejvíc oslovilo?
„Určitě ta profesionalita všech lidí a trenérů, kteří se o nás starali. A také atmosféra, když jsem vešel do kabiny, jak to na vás dýchne, to je neskutečný pocit.“

Po působení v USHL jste se vrátil do Pardubic, bylo to i kvůli možnosti se předvést před juniorským šampionátem?
„Ano, určitě.“

Jak vzpomínáte na mistrovství světa dvacítek v Ostravě a Třinci?
Tak to každý hráč chce zažít. Ta atmosféra co nás tam provázela každý den, to je neskutečný. Hrát MS doma, to je nejvíc. Škoda jen výsledku…“

Když se na turnaj podíváte zpětně, co vám chybělo právě k lepšímu výsledku?
„Síla, protože bohužel, se nám dost hráčů zranilo. Samozřejmě, ale jsme se ve čtvrtfinále přesvědčili, že jsme na Švédy neměli.“

Po šampionátu jste se vrátil do Pardubic, kde jste hráli o udržení v extralize, což se vám nakonec i podařilo, byla to velká úleva?
Samozřejmě po celé té sezóně to byla obrovská úleva. Pocit byl skvělý, když jsme to udrželi, protože Pardubice patří do extraligy.“

Jak jste během delší letní pauzy trénoval?
„Hodně, ikdyž ze začátku to bylo trochu omezený kvůli karanténě, tak jsem se snažil připravit co nejlíp.“

V přípravném Generali Česká Cupu jste dostal roli v prvním útoku, co na tuto příležitost říkáte?
Tak nečekal jsem to, ale jsem za to moc rád. Cítím se dobře a budu se snažit tu příležitost využít.“

Těšíte se na start extraligy?
„Hodně se těším.“

Nyní se přesuneme na pár otázek od našich fanoušků. Spoustu z nich by zajímalo, kdo je váš hokejový vzor a proč?
„Úplně nemám hokejový vzor, spíš se snažím sledovat hráče a odkoukat od nich to co dělají dobře jak na ledě, tak mimo led. Ale třeba mám rád Connora McDavida nebo Austona Matthewse.“

Pokud by se vám sezóna povedla podle očekávání, vydáte se po ní zabojovat o místo v kádru Oilers, nebo plánujete setrvat déle v Evropě?
Moc o tom nepřemýšlím. Chci jít od zápasu k zápasu a uvidíme, co se stane.“

Dále by fanoušky zajímalo, jestli byste raději vyhrál Stanley Cup nebo zlatou medaili na mistrovství světa?
Na to nejde úplně odpovědět. Pro medaili z MS bych udělal cokoli, ale na druhou stranu Stanley Cup je Stanley Cup. Byl bych rád za oboje stejně.“

Nakonec musíme předat také dotaz od Vašeho kolegy Honzy Mandáta: „Ahoj Matěji. Víš co je ofsajd?“
„No myslel jsem si, že vím, ale vidím to tak, že asi budu muset poprosit tátu, ať mi to ještě jednou vysvětlí. 😂😂😂“

Tak, to byla poslední otázka, moc děkujeme za váš čas a hodně štěstí v sezóně!
Děkuji, mějte se!“

Souhrn série Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 

(foto: nhl.com)

1. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 5:0 (1:0, 3:0, 1:0)
Rytíři z Vegas se dostali do vedení v polovině první třetiny díky přesné trefě Jonathana Marchessaulta. Od toho momentu už vedení nepustili a díky dalším gólům, které přidali Smith, Stone, Tuch a Pacioretty porazili Canucks. Jediným kanadským zástupcům ve druhém kole nepomohlo ani střídání gólmanů po pátém inkasovaném gólů.

2. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 2:5 (0:2, 1:1, 1:2)
Na začátku druhého utkání udeřili jako první hráči Canucks, trefil se Tyler Toffoli, vedení navýšil v 11. minutě přesilovkovou trefou Bo Horvat. Ve druhé periodě si oba týmy připsali po jednom gólu, nejdřív se radoval Alex Tuch z Vegas, pár chvil po něm na druhé straně Elias Petterson. Na začátku třetí třetiny skóroval opět kapitán Vancouveru, Bo Horvat. Téměř dvě a půl minuty před koncem snížil na 2:4 Max Pacioretty, ale o minutu později potvrdil gólem do prázdné branky Tanner Pearson vítězství Canucks.

3. ZÁPAS
Vancouver Canucks – Vegas Golden Knights 0:3 (0:2, 0:0, 0:1)
Ve třetím duelu se dostalo Vegas poměrně rychle do vedení, branky si připsali Alex Tuch a Zach Whitecloud. Hráči Vancouveru měli ve zbytku první třetiny několik šancí, bohužel je nevyužili. Druhá perioda změnu ve skóre nepřinesla, i když střelecká převaha na straně Vegas byla znát. Poslední trefa utkání padla na začátku poslední dvacetiminutovky, když využil početní výhodu Mark Stone.

4. ZÁPAS
Vancouver Canucks – Vegas Golden Knights 3:5 (1:2, 2:0, 0:3)
Do začátku zápasu vkročili lépe hráči z amerického města hazardu, kteří si v desáté minutě připsali přesilovkovou trefu. Na tuto akci odpověděl o pár minut později Elias Petterson, který také využil početní výhodu. Po úvodní dvacetiminutovce svítil na velké kostce nad ledem stav 1:2, dalším střelcem Vegas se stal Chandler Stephenson. Ve druhé části využili své šance hráči Canucks, konkrétně Horvat a Toffoli, takže Vancouver mířil do třetí třetiny s jednobrankovým náskokem. Ze srovnání se brzy radoval Nate Schmidt, další góly vstřelili jeho spoluhráči Pacioretty a Karlsson. Rytíři z Vegas si po obratu v tomto utkání vybojovali první matchball.

5. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 1:2 (0:0, 1:1, 0:1)
Poprvé v sérii dostal od začátku utkání šanci v bráně Thatcher Demko, který v první třetině zastavil 10 střel Vegas, gólů jsme se nedočkali ani na druhé straně. Ve 36 minutě se straně Rytířů skóroval Shea Theodore, 24 vteřin po něm se radovali hráči kanadského celku díky přesné trefě Brocka Boesera. Rozhodla až poslední třetina, gól přidal Elias Petterson, Golden Knights nedokázali odpovědět a Canucks pro tentokrát odvrátili hrozbu vyřazení.

6. ZÁPAS
Vancouver Canucks – Vegas Golden Knights 4:0 (1:0, 0:0, 3:0)
Ve 3. minutě se dostali do vedení hráči Canucks díky přesné trefě Jakea Virtanena! Toto vedení už nepustili, ačkoliv byla střelecká převaha výrazně na straně Vegas, nikdo z Rytířů nedokázal skórovat. Výhru Vancouveru pojistili J. T. Miller, Quinn Hughes a Bo Horvat, kteří skórovali ve třetí třetině. Skvělý výkon předvedl také gólman kanadského celku, Thatcher Demko, který zlikvidoval všech 48 střel.

7. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 3:0 (0:0, 0:0, 3:0)
V zápase o vše jsme mohli od začátku pozorovat střeleckou převahu hráčů z Vegas. Canucks ve druhé polovině prostřední části dostali zajímavou možnost v podobě pětiminutové přesilovky, svou šanci nevyužili. Po druhé třetině byl sice stav 0:0, ve střelách ovšem dominovali Rytíři poměrem 21:6. První gól zápasu padl až v 54. minutě, připsal si ho Shea Theodore! Hráči Vancouveru se snažili odpovědět a riskovali s odkrytou bránou, do ní se nakonec trefili Alex Tuch a Paul Stastny. Rytíři z Vegas se radovali z postupu do konferenčního finále, ve kterém se utkají s Dallasem!

Konečný stav série Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 4:3

Česko-slovenská stopa v sérii:
Tomáš Nosek (Vegas Golden Knights) – 0+0

Nejlepší střelci série:
Alex Tuch (Vegas Golden Knights) – 4 góly
Max Pacioretty (Vegas Golden Knights) – 4 góly
Bo Horvat (Vancouver Canucks) – 4 góly
Elias Petterson (Vancouver Canucks) – 3 góly

Brankáři v sérii:
Jacob Markström (Vancouver Canucks) – 4 zápasy, 15 inkasovaných gólů, úspěšnost zákroků 89,4 %
Thatcher Demko (Vancouver Canucks) – 4 zápasy, 2 inkasované góly, úspěšnost zákroků 98,5 %
Robin Lehner (Vegas Golden Knights) – 6 zápasů, 9 inkasovaných gólů, úspěšnost zákroků 93,4 %
Marc-André Fleury (Vegas Golden Knights) – 1 zápas, 3 inkasované góly, úspěšnost zákroků 90,3 %

Exkluzivní rozhovor s Martinem Kautem

Otázka na začátek: Jak jste se vlastně dostal k hokeji?

„Celá naše rodina je hokejová. Taťka byl gólman, brácha také hraje, a i můj strejda hrál hokej, takže asi ani nic jiného nepřipadalo v úvahu. Ve třech letech jsem začal hrát hokej a zatím v tom pokračuju.“

Měl jste nebo stále máte nějaký svůj hokejový vzor?

„Když to vezmu po lidské stránce, tak to je určitě můj brácha. Po stránce hokejové mám teď velký vzor v Nathanu MacKinnonovi, protože patří asi k nejlepším hráčům NHL, možná je aktuálně dokonce nejlepší na světě. Určitě hodně sleduju Davida Pastrňáka, ale když jsem byl v kabině s MacKinnonem, tak jsem se snažil koukat jenom na něho. Takže bych řekl jeho.“

S hokejem jste začínal ve Žďáru nad Sázavou. Jak vzpomínáte na tehdejší angažmá?

„Tam jsem prožil celé své mládí a určitě na to nezapomenu, protože Žďár mě vychoval. Pardubice mě pomohly k velkému hokeji, ale ve Žďáru mi určitě také pomohli a užíval jsem si tam mládí spolu s Martinem Nečasem, s Tomášem Havránkem. Měli jsme super partu a podařilo se nám postoupit z ligy mladšího dorostu do extraligy, takže na to určitě vzpomínám rád.“

A napadlo by Vás tenkrát, že o pár let později budete hrát nejprestižnější hokejovou ligu světa?

„Určitě ne, nenapadlo mě, že kluk ze Žďáru to může dotáhnout takhle daleko, to stejné asi Neči (Martin Nečas). Když jsem byl ve Žďáru, tak bylo mým cílem dostat se do extraligy, do Pardubic. Pak když jsem byl v extralize, tak jsem si postupně dával cíle vyšší a vyšší, a to bylo NHL. To se mi splnilo taky a teď je dalším cílem vydržet v NHL co nejdéle a podávat co nejlepší výkony.“

Komu jste fandil v NHL, než Vás draftovalo Colorado?

„Fandil jsem Bostonu, protože tam byl Pasta a když jsem byl úplně malý, tak jsem hodně fandil klubům, kde působil Jarda Jágr. Ať to byl Pittsburgh, Rangers, zkrátka tyto týmy. Ale než jsem byl draftován, tak jsem fandil Bostonu.“

Jak velký tlak jste zažíval, když si Vás vybral tým NHL rovnou v prvním kole draftu?

„Když se vrátím v čase před začátek draftu, tak my jsme tam letěli o tři dny dřív, protože já jsem musel odjet z combine testů kvůli nějaké vadě na srdíčku, kterou mi našli. Takže jsem musel opustit combine draft, tady jsem podstoupil takovou lehkou operaci, ani to nebyla operace srdce. Pak jsem letěl na draft s tím, že vůbec nevím, co mám očekávat. Čekal jsem, že budu draftován v prvním kole, ale po tom, co se mi tam stalo jsem nevěděl, jestli si mě vůbec někdo vybere. Takže jsem šel normálně na první den draftu, respektive jenom první kolo a pořád jsem nějak doufal, že zazní moje jméno. A když pickovalo Colorado jako šestnácté, tak bylo moje jméno a hrozně se mi ulevilo.“

Stal jste se druhým nejvýše draftovaným Čechem v Coloradu. Cítíte, že na vás vedení klubu spoléhá jako na budoucnost Avalanche?

„Asi ano. Určitě, protože většinou v těch prvních kolech očekávají od hráčů hodně, takže vím, že očekávání jsou. Teď jsem byl první dva roky na farmě (v AHL), nějak jsem si zvykal na tu Ameriku a myslím si, že pak když jsem byl nahoře, tak jsem ukázal, že to hrát můžu. Teď už je jenom na mně, jak se s tím popasuju a porvu se o místo pro další sezónu.“

Jak na vás při prvních zápasech zapůsobila atmosféra NHL?

„Tak já jsem zvyklý na dobrou atmosféru z Pardubek, která vlastně patří mezi ty nejlepší, pro mě vlastně úplně nejlepší v republice, plus asi ještě Kometa. Ale nedá se to samozřejmě srovnávat, tam přijde dvacet tisíc lidí a sice se tam nefandí, není tam žádný kotel, ale jsou tam prostě slyšet – když je nějaká šance nebo bitka, tak to jsou spokojení. Určitě jsem si užíval první zápas, když jsem hrál doma před fanoušky a ti byli slyšet skoro pořád, takže to bylo super.“

Jaký pocit bylo vstřelit první gól v NHL?

„Pocit to byl neskutečný, ale jde především o to, že to je asi moment, na který nikdy nezapomenu ve své kariéře, možná ani v životě. Jsem rád za to, že jsem si mohl splnit svůj dětský sen, protože spousta kluků o tom sní, ale nemají takové štěstí nebo se jim to nemůže podařit. Takže já jsem rád, že se mi to povedlo.“

A oslavoval jste ho nějak speciálně i mimo led?

„Vlastně ani ne, spíš až tady v Česku s rodinou a podobně. Po zápase jsme si dali pivko s mamkou, která tam byla, ale to je tak všechno. My jsme pak druhý den hned letěli na trip, takže nebyl ani čas nijak slavit.“

S kým z týmu se nejvíc bavíte, pokud z pochopitelných důvodů vynecháme Pavla Francouze?

„Tak hodně jsem se tam bavil s Evropany, jako byl Joonas Donskoi, Nikita Zadorov, hodně jsem se bavil s Tysonem Jostem, se kterým máme stejného agenta. Pak Matt Nieto, Bellemare byl super kluk. Ale tam se bavili všichni se všemi, i s MacKinnonem jsme se v klidu pobavili, takže úplně v pohodě.“

Jaké největší rozdíly mezi NHL a AHL jste zaznamenal?

„Když budu upřímný, tak pro mě bylo lehčí hrát v NHL než v AHL. Samozřejmě jsem odehrál jenom devět zápasů, takže můžu jenom tak nějak spekulovat, ale hrálo se mi tam zatím líp. Velký rozdíl byl v tom, že tam jsou všichni hodně hokejoví a ten hokej vám to usnadní – když každý ví, co má jak dělat. Ta farma je spíš jenom takový rychlý hokej, všechno do brány, hodně se dohrává. Takový jednodušší hokej, v NHL je to zajímavější, hraje se víc hlavou.“

Jak vycházíte s největšími hvězdami Lavin? Spoustu našich fanoušků například zajímá, jaký je Nathan MacKinnon mimo led.

„Tak Mac je určitě fajn kluk, je to lídr jak na ledě, tak mimo led. Je to typ člověka, se kterým jsem se zatím jinak v životě nestřetl. Není zlý nebo něco takového, ale chce být za každou cenu nejlepší a podle toho se na ledě i chová. Mimo led je úplně normální kluk jako ostatní. Ale na ledě chce být prostě nejlepší a chodí první na led, musí z něj i poslední odejít, takže díky němu ani nesbírám kotouče. Má svoje rituály a my ho respektujeme, protože patří mezi nejlepší hráče na světě.“

Co říkáte na dosavadní výkony Avs v play-off?

„První sérii vlastně vyhráli 4:1, tu Arizonu docela smázli, ale teď narazili na Dallas, který hraje super týmově, rozjela se jim první lajna. Takže série je aktuálně 3:2, právě dnes (2.9.2020, pozn. autora), v noci hrají. Upřímně jsem nečekal, že Dallas kluky takhle potrápí, ale nezbývá nic jiného než vyhrát 2 zápasy a otočit sérii, takže věřím, že to zvládnou a postoupí dál.“

Jak se Vám jako město líbí Denver, kde Avalanche své domácí zápasy hrajou?

„Tak Denver má vlastně v uvozovkách jenom 700 tisíc obyvatel, je to hodně rozsáhlé, ale krásné město i díky horám, zima je tam opravdu nádherná. A já jsem rád, že to není obrovské třeba jako New York. Na poměry Ameriky je to malé a klidné město.“

Pokud byste mohl vybrat nejlepší současnou pětku hráčů z NHL + brankáře, kdo by se mezi nimi objevil?

„Tak do brány bych dal asi Vasilevského. Možná to někoho překvapí, ale do obrany musím dát Makara – to co předvádí ve své první sezóně v NHL je neskutečné. Určitě by se tam vešlo velké množství hráčů, ale dávám Makara. A jako druhého beka k němu… *dlouho se rozmýšlí* Každý tým má skvělého obránce… Třeba Hedman hraje velmi dobře, takže dávám Hedmana a Makara. A do útoku MacKinnona, McDavida a Crosbyho.“

Máte nějaký rituál před zápasem?

„Vždycky před zápasem si ve Starbucks dávám horkou čokoládu. A to je asi tak všechno.“

Pociťujete před utkáním nervozitu? Co Vám případně pomáhá se zklidnit?

„Nervozitu už ne, ale před prvním zápasem v NHL jsem byl trošku nervózní. Po první střele to ze mě naštěstí spadlo, takže tak. Ale nebývám nervózní.“

Plánujete odehrát část příští sezóny v extralize? Plánuje se například dohoda s Dynamem Pardubice nebo jiným týmem?

„Určitě to jako myšlenku mám, aktuálně trénuju už asi dva nebo dva a půl měsíce s Pardubicemi. Jiný tým ani nepřipadá v úvahu, řeší se jen Dynamo. Já tu situaci ale neovlivním, to záleží na tom, jak se Colorado domluví s Pardubicemi. Jestli dostanu svolení tady hrát, tak budu rád a začnu sezónu tady.“

Jaký máte názor na vedení mládeže v České republice?

„Pokud mám být upřímný, tak si asi každý nějak všimnul, že situace aktuálně není tak super, jako to bývalo. Myslím si, že třeba Švýcarsko a Německo nás teď trochu předskočilo a my musíme prostě zabrat a pracovat s tou mládeží nějak líp, abychom se znovu dostali před ně. Myslím, že je škoda, že zrovna Švýcarsko a Německo jsou před námi. Jsme velký hokejový národ, který vychoval spoustu super hráčů a když se tady bude dobře pracovat s mládeží a ti kluci nebudou třeba už v dorostu utíkat do Švédska, do Finska a zůstanou tady, tak bude jenom líp. Když ti kluci odchází pryč, tak je tady něco asi špatně, to si myslím já. Protože já jsem tady vlastně byl až do áčka a hrozně mi to pomohlo. Takže doufám, že se to zlepší, což já pochopitelně neovlivním. Tam záleží na vedení, co s tím udělají a doufám, že se to nějak posune k lepšímu.“

Jaké jsou Vaše plány do budoucna, kam byste to chtěl jednou dotáhnout?

„Tak do budoucna bych chtěl určitě odehrát co nejvíc sezón v NHL, být tam platným hráčem pro tým a mým cílem je vyhrát s národním týmem nějaké mistrovství světa nebo zimní hry. Vím, že to bude hodně těžké, ale každý kluk sní o tom vyhrát něco s reprezentací. To stejné platí samozřejmě pro Stanley Cup, ale repre je repre, takže to je do budoucna moje přání nebo sen.“

Moc děkujeme Martinovi za rozhovor a přejeme hodně štěstí na ledě i mimo něj!

Ve věku 61 let zemřel reprezentační trenér Miloš Říha

(foto: sport.tn.nova.cz)

V posledních týdnech měl velké zdravotní problémy, kvůli nimž byl hospitalizován v pražském IKEMu.

Narodil se v Přerově, kde i začal svoji hráčskou kariéru. Následně hrál ještě za Jihlavu, Vítkovice, Gottwaldov, Zetor Brno a Hodonín. S Vítkovicemi v sezóně 1980/81 slavil mistrovský titul v nejvyšší československé soutěži.Od roku 1990 do roku 1992 působil jako hrající trenér v Hodoníně, kde také ukončil kariéru.

Jednu sezónu působil jako asistent trenéra ve Zlíně, odtud se poté vydal zpět do mateřského Přerova. Dále se vydal na úspěšnou misi do Slovanu Bratislava, kde dvakrát slavil titul mistra Slovenska. Jako hlavní trenér vedl také v Pardubice, se kterými získal dvě stříbrné medaile. Od roku 2007 trénoval v Rusku. V sezóně 2010/11 se dokonce se svým týmem Atlant Mytišči dostal až do finálového boje o Gagarinův pohár, který bohužel nezískal. Roku 2011 byl vyhlášen nejlepším trenérem KHL. V sezóně 2011/12 trénoval SKA Petrohrad, zde ho další sezónu čekalo nepříjemné překvapení, když ho klub odvolal, i když vedl celou ligu. V letech 2015-2017 trénoval znovu Slovan Bratislava, tentokrát v KHL. Od června 2018 vedl českou hokejovou reprezentaci, kterou podle smlouvy trénoval až do června 2020.

Upřímnou soustrast rodině a příbuzným, děkujeme za vše Pane Trenére!

Exkluzivní rozhovor s Pavlem Novákem

(foto: MH)

Milujeme Hokej vám přináší exkluzivní rozhovor s mladým talentovaným útočníkem Pavlem Novákem. Čeká ho draft do NHL a vyhlíží svou premiéru na mistrovství světa juniorů.

Pavle, jaké vlastně byly tvé hokejové začátky?
„Začínal jsem ve 3 letech ve Veselí nad Lužnicí, k hokeji mě přivedl můj taťka, který také hrál hokej.“

Máš nějaký hokejový vzor?
„Mám rád Davida Pastrňáka, moc se mi líbí jeho hra.“

Co je tvým největším hokejovým snem?
„Tak stejně jako každý, kdo hraje hokej, chtěl bych se dostat do NHL, zahrát si za dospělou reprezentaci.“

Už jsi zmiňoval své začátky. Ve čtrnácti letech jsi přišel hrát do Českých Budějovic, kde jsi strávil 3 sezóny, jak tohle působení hodnotíš?
„Já si myslím, že mi to v Budějovicích dalo hodně, přišel jsem do mladšího dorostu, kde jsem celý rok odehrál v lajně s Kubou Čížkem a Šimonem Kubíčkem a měli jsme velmi dobrou sezónu. Další rok jsme vyhráli titul ve starším dorostu, kde jsme měli skvělou partu a poslední rok už jsem strávil v kabině A týmu a střídal jsem zápasy v áčku a juniorce. V ČB jsem dostával hodně prostoru a moc jsem si to tam užil.“

Minulý rok ses přesunul do Kelowny v kanadské WHL, bylo těžké se přizpůsobit místní soutěži?
„Soutěž je odlišná, hraje se na malém hřišti, hodně se bruslí a hraje se hodně do těla. Ale myslím, že jsem si na to zvykl brzy a přizpůsobil jsem se zámořskému stylu.“

Nakonec jsi měl skvělou sezonu, byl jsi jedním z nejlepších nováčků ligy a nejproduktivnějším hráčem Rockets, jak moc tě mrzelo zrušení Memorial Cupu, který se měl konat právě u vás?
„Určitě, v Kanadě je to velmi populární turnaj. Moc jsem se na to těšil, v klubu jsme se připravovali od září. Bohužel, když pozastavili soutěž, bylo víceméně jasné, že ani my hrát nebudeme.“

V čem ses za ten rok za mořem nejvíce posunul?
„Myslím si, že jsem udělal pokrok v bruslení, ale i v dalších směrech jako je fyzická hra, pohotovost střely.“

Jak ses během delší letní pauzy připravoval?
„Mám kondičního trenéra v Českých Budějovicích, Tomáše Cibulku, připravoval jsem se s ním třetí rok. Letos jsme měli přípravu 2 a půl měsíce. Pak jsem se přesunul na led.“

V létě jsi také absolvoval přípravné zápasy s reprezentační dvacítkou, jak tato utkání s odstupem hodnotíš a jak se ti hrálo ve formaci s Honzou Myšákem a Adamem Raškou?
„Hráli jsme dobře, vyhráli jsme všechny 3 zápasy, což byl náš cíl. S Myšim a Raškenem se mi hrálo dobře, sedli jsme si. S Myšim jsem hrál už od 16 poměrně často v národním týmu, s Raškenem jsem hrál poprvé.“

Je pro tebe velkou motivací dostat se na mistrovství světa juniorů?
„Určitě, MS jsem bohužel ještě nehrál.“

V říjnu je naplánovaný draft do NHL, máš nějaká očekávání?
„Tak chci být hlavně draftovaný, ale nějaké kolo nebo pozici si netroufnu odhadovat.“

Máš za sebou určitě několik rozhovorů se zástupci klubů, překvapila tě během nich nějaká otázka nebo požadavky některého klubu?
„Spousta otázek mě překvapila, ale nějakou konkrétní si nepamatuji. Ale pamatuji si, že jsem dělal něco jako psychotest.“

Jak by ses jako hráč charakterizoval? Co je na ledě tvou předností?
„Myslím si, že umím dát gól, umím vytvořit šanci, takže celkově produktivita. Ale vždy chci co nejvíce pomoct týmu, je jedno v jaké pozici.“

Byl jsi před nějakým zápasem hodně nervózní? Pokud ano, co ti pomohlo nervozitu překonat?
„Nervózní naštěstí nejsem při žádném zápase. Zápasy si chodím užít, ale hlavně chci vyhrát!“

Máš před zápasy nějaký důležitý rituál?
„Kvalitní snídaně, oběd a obalit si hokejky, mít dobře nabroušené brusle. Jiné rituály nemám.“

Které 3 góly považuješ ve své kariéře prozatím za nejdůležitější?
„Rozhodující nájezd ve finále SD, první gól za Kelownu a gól v baráži za Motor.“

Co zatím považuješ za svůj největší hokejový úspěch?
„Titul ve starším dorostu, zlato na evropském festivalu pod pěti kruhy.“

Jaké máš teď plány? Rozehraješ se v Česku nebo budeš vyhlížet start WHL?
„Připojil jsem se k Litoměřicím, kde začnu sezónu a co bude, to asi nikdo z nás momentálně neví.“

Tak, to byla poslední otázka, ještě jednou moc díky za tvůj čas a přeji hodně štěstí do budoucna!
„Také moc děkuji!“

Shrnutí série Tampa Bay Lightning – Boston Bruins

(foto: nhl.com)

1. ZÁPAS
Tampa Bay Lightning – Boston Bruins 2:3 (0:1, 0:1, 2:1)
Medvědi šli do vedení na konci první periody, kdy tečoval nahození od modré Charlie Coyle. Ve druhé třetině navýšil vedení v přesilové hře nejlepší střelec základní části David Pastrňák. V poslední části nejdříve přidal třetí zásah Brad Marchand, Blesky dokázaly jen snížit zásluhou Victora Hedmana, který zaznamenal dva góly.

2. ZÁPAS
Tampa Bay Lightning – Boston Bruins 4:3 po prodl. (1:1, 1:1, 1:1 – 1:0)
Boston v tomto zápase dvakrát vedl, Tampa vždy dokázala vyrovnat. Od druhé vstřelené branky byla lepším týmem na hřišti. Ve třetí části dostal Blesky poprvé v sérii do vedení Blake Coleman, odpověď na jeho zásah si připsal Brad Marchand, zápas tedy muselo rozhodnout prodloužení. V páté minutě rozhodl o vítězství Lightning Ondřej Palát, který dorazil střelu Patricka Maroona.

3. ZÁPAS
Boston Bruins – Tampa Bay Lightning 1:7 (0:2, 1:4, 0:1)
Po prvních dvou vyrovnaných zápasech se nejspíše čekalo, že i pokračování číslo tři přinese drama, opak byl pravdou, když Lightning doslova zdemolovali Bruins. První dějství nabídlo dvě branky Tampy v rozmezí 15 sekund. Ve druhé části nejdříve Blesky odskočily do vedení 3:0, na to ještě dokázali Medvědi odpovědět zásluhou Brada Marchanda, poté se ale obrana Bruins rozpadla jak domeček z karet. Po čtvrtém inkasované gólu vystřídal Jaroslava Haláka v brance Daniel Vladař, který zažil debut v NHL. Ve třetím dějství ukončil střelecký účet zápasu Nikita Kucherov.

4. ZÁPAS
Boston Bruins – Tampa Bay Lightning 1:3 (0:1, 0:2, 1:0)
Boston v úvodu zápasu působil aktivněji, jenže jako první udeřily Blesky. Skóre otevřel střelou z mezikruží Ondřej Palát, od té doby začala Tampa působit jako lepší a nebezpečnější celek. Ve druhé části nejdříve skóre navýšil druhou přesnou trefou Palát, následně v přesilové hře přidal další zásah Victor Hedman. V poslední části dokázal už jen snížit Jake DeBrusk.

5. ZÁPAS
Tampa Bay Lightning – Boston Bruins 3:2 po 2. prodl. (0:0, 1:1, 1:1 – 0:0, 1:0)
První část zápasu, kde šlo Bruins o vše, nabídla zajímavou a vyrovnanou partii. Ve druhé části byla Tampa aktivnějším a lepším celkem na hřišti. Zasloužené vedení jí vystřelil Ondřej Palát. Na jeho trefu na druhé straně dokázal zareagovat David Pastrňák. Ve třetí části odstoupil ze hry Nikita Kucherov a na hře Lightning to bylo znát, i přes tuto drobnou komplikaci se hráči s bleskem na hrudi dokázali znovu dostat do vedení. Na druhé straně odpověděl další Čech v sestavě Bruins, tentokrát David Krejčí a zápas tak muselo rozhodnout prodloužení. První část prodloužení nabídla šance na obou stranách, gólu jsme se nedočkali. V 95. minutě dokázal zápas i sérii rozhodnout Victor Hedman.

Konečný stav série Tampa Bay Lightning – Boston Bruins 4:1

Česko-slovenská stopa v sérii:
Jaroslav Halák (Boston Bruins) – úspěšnost zákroků 87,90 %
Daniel Vladař (Boston Bruins) – úspěšnost zákroků 80 %
Zdeno Chára (Boston Bruins) – 0+1
David Pastrňák (Boston Bruins) – 2+4
David Krejčí (Boston Bruins) – 1+2
Ondřej Kaše (Boston Bruins) – 0+0
Erik Černák (Tampa Bay Lightning) – 0+1
Ondřej Palát (Tampa Bay Lightning) – 5+2

Nejlepší střelci série:
Ondřej Palát (Tampa Bay Lightning) – 5 gólů
Victor Hedman (Tampa Bay Lightning) – 4 góly
Brad Marchand (Boston Bruins) – 4 góly

Brankáři v sérii:
Andrei Vasilevsky (Tampa Bay Lightning) – 5 zápasů, 10 inkasovaných gólů, úspěšnost zákroků 93,31 %
Jaroslav Halák (Boston Bruins) – 5 zápasů, 16 inkasovaných gólů, úspěšnost zákroků 87,90 %
Daniel Vladař (Boston Bruins) – 1 zápas, 3 inkasované góly, úspěšnost zákroků 80 %