Exkluzivní rozhovor s Matějem Chalupou 

Útočník Mountfieldu HK, Matěj Chalupa, jenž nedávno povýšil a podepsal kontrakt s Chicagem Blackhawks, nám zodpověděl pár otázek. Vyprávěl nám o angažmá v Plzni, ke komu vzhlíží a jaké to je hrát pod Vladimírem Růžičkou. 

Své první hokejové kroky jste udělal v Letňanech, jak na toto období vzpomínáte?  

Vzpomínám na to samozřejmě rád. Přivedli mě tam rodiče. Začínal jsem kvůli tomu, že hokej hrál můj bratr. Takže vzpomínky na tyto kroky jsou určitě příjemné.  

Přišla změna a Vy jste zamířil do Plzně. Cítil jste, že potřebujete změnu prostředí?  

Ono to bylo trochu komplikovanější. V Letňanech to končilo extraligou dorostu a juniorská soutěž už byla kraj nebo něco takového. Já jsem cítil, že se potřebuju posunout někam výš a rozhodl jsem se pro Plzeň.  

Když jste hrál v Plzni, nastupoval jste ještě za jiné týmy, Klatovy, Litoměřice a za Ústecký Slovan. Bylo to pro Vás fyzicky a psychicky náročné?  

Fyzicky ani úplně ne, ale psychicky docela ano. Pořád jsem cestoval tam a zpátky, takže na tu psychiku to úplně ideální nebylo ale zvládl jsem to.   

V juniorské lize jste v roce 2017 vyhrál mistrovský titul s Plzní a byl jste nejproduktivnějším hráčem celé soutěže. Dokážete nám říct, co tenkrát stálo za úspěchem a Vaší skvělou formou?  

Sezona byla celkově dobrá. Měl jsem kolem sebe spoustu spoluhráčů, se kterými jsem si dokázal vyjít a vyhověli jsme si. Potom to vygradovalo tím, že jsme vyhráli titul. Měli jsme opravdu skvělou partu. Kvůli tomu jsme i vyhráli titul, že jsme byli super parta a nic nás nikdy nerozhodilo.  

Následoval přesun do Hradce Králové. Proč jste změnil působiště i když se Vám v Plzni dařilo?  

V plzeňském A-týmu jsem nedostal velkou šanci hrát, rozhodl jsem se, že půjdu na zkoušku do Hradce. Naštěstí mi to tady vyšlo a jsem moc rád, že tady jsem tu šanci dostal a chytil ji za pačesy, dostal jsem tu prostor a vyhrál jsem se.  

Jaké to je, být pod vedením trenéra Vladimíra Růžičky?  

Já si to užívám, jsem s ním spokojený. Je to pan trenér, něco už dokázal, ať už jako hráč nebo trenér a já jsem velmi rád, že pod ním můžu hrát.  

Hradeckému Mountfieldu se v lize mistrů hodně dařilo. Popište nám rozdíly mezi ligou mistrů a českou extraligou.  

Hlavním rozdílem je určitě kvalita zahraničních klubů, ať už to byl třeba německý Mannheim nebo švýcarský Zug. Nám se tam hodně dařilo, ale v extralize to tak úplně nebylo a nedařilo se nám, bylo to specifické. Na druhou stranu si myslím, že jsme udělali celkem úspěch a je to příjemné na to teď s odstupem času vzpomínat.  

Pauza byla od března velmi dlouhá a teď už musíme zase čekat na hokej, kvůli šířící se pandemii koronaviru. Jak se připravujete teď a je ta příprava odlišná oproti minulé?  

Po konci sezony v březnu se opatření začala uvolňovat až někdy v květnu, byla to klasická letní příprava a od června jsme chodili na led. Teď, když je soutěž přerušená, nesmí se nic, nemůžeme na zimák, ani dovnitř. Dostali jsme individuální tréninkové plány, ale teď už trénujeme s týmem venku.  

Nedávno jste podepsal s Blackhawks. Jak se upekla Vaše smlouva s klubem, který v posledních deseti letech získal tři Stanley Cupy?  

Bylo to někdy koncem sezony, hráli jsme doma s Kladnem a přijel se podívat agent, který mi říkal, že přijel generální manažer z Chicaga a jejich hlavní skaut pro Evropu. Po zápase jsme šli společně na večeři, kde se řešilo, že by mě chtěli. Poté jsme se neviděli, ale řešilo se to dál, jednání se trochu zkomplikovala kvůli koronaviru, ale smlouvu jsem nakonec podepsal koncem května.  

Proč si myslíte, že jste zaujal Chicago, ačkoliv bodově nepatříte mezi produktivní hráče?  

Abych řekl pravdu, tak vůbec netuším. Osobně si myslím že mi hodně pomohla liga mistrů, kde jsem dal pár gólů a dá se říct, že se mi tam celkem dařilo.  

Co děláte rád ve volném čase, když nehrajete hokej?  

Ve volném čase jsem rád doma s rodinou, pokud to tedy jde. Taky chodíme s kamarády na tenis, občas si trochu zahrát nebo vyrazím na procházku se psem.  

Kdo je Vaším hokejovým vzorem?  

Odmala byl mým vzorem brácha, kvůli kterému jsem začal hrát. K němu jsem vždycky vzhlížel a chtěl jsem být jako on, protože byl vždycky výš a byl úspěšnější. 

Exkluzivní rozhovor s Šimonem Hrubcem

(foto: Šimon Hrubec @simon_hrubec, Jana Mensatorová @janamensatorova)

Proč jste se rozhodl založit Saves Help? 

Už delší dobu jsem přemýšlel, jak bych mohl pomáhat. Než jsem založil Saves Help, pomáhal jsem spíš nárazově, jednou až třikrát ročně jsem poslal někam peníze, ale postrádal jsem hlubší význam v chytání. Chtěl jsem, aby mi chytání dávalo smysl. Napadlo mě, že by to moje chytání mohlo někomu pomoct. Mám kolem sebe lidi, kteří jsou vojáci, záchranáři nebo hasiči. Chtěl jsem, aby každý takový zákrok, mohl někomu pomoct stejně. 

Jak probíhalo vytvoření takového projektu? 

Není to vůbec jednoduché. Já jsem si to představoval, jak Hurvínek válku. Myslel jsem si, že se založí webové stránky a logo. Měl jsem velké štěstí, že jsem se potkal s Michalem Raszkou, který semnou na projektu pracuje. On je za tou černou prací, kterou všichni vidí, ale málokdo ví, že za tím je on. Tímto bych mu chtěl poděkovat. Bez něj by Saves Help nebylo a jsme taková dvojice, která se dobře doplňuje. Michal dělá věci, kterým rozumí, a já sháním partnery na to, aby projekt mohl vůbec fungovat. Bavím se s brankáři a Michal stojí za e-shopem a dalšími věcmi. Když jsem zjistil, kolik peněz stojí stránky nebo výroba s registrací loga, ale taky kolik času to stojí, je k nezaplacení mít Michala. Kdybych na to byl sám, nikdy by to nebylo takové jako teď. Musel bych pracovat na plný úvazek. Teď vím, že se můžu starat jen o zákroky a Michal na to bude dávat pozor. 

Plánujete oslovit i zahraniční brankáře? 

Zatím je to jen v hlavách, kam bychom chtěli dojít, aby se to rozrostlo. Mohlo by se to rozrůst do všech lig, ale na to potřebujeme jiný rozpočet a v každé lize bychom museli mít nejlépe dva Michaly, kteří by to dělali na plný úvazek. Např. finští brankáři by se museli domluvit, aby přispívali ve Finsku znevýhodněným dětem nebo osobám. Nejde to takhle spojit. V tuto chvíli máme na to jen omezený lidský personál, aby to bylo na úrovni jako v Čechách. Je to otázka času, ale priorita je pro nás Česká a Slovenská republika. 

Dlouho plánujete, že oslovíte české gólmany, kteří chytají v NHL. Nedávno se k vám připojil David Rittich, jak se o vás dozvěděl a proč se rozhodl přidat k organizaci? 

Poslední brankáři, kteří nám chybí, jsou asi Petr Mrázek a Daniel Vladař. Ještě nám chybí dva kluci z extraligy, kterým budu volat, aby byla extraliga kompletní. Davida Ritticha jsem oslovil přes Pavla Francouze. S “Francíkem” se znám výborně a řekl jsem mu, jestli by se ho nezeptal, když byli v té bublině, jestli by se nechtěl stát součástí. Jednou večer mi poslal fotku, kde jsou spolu, a řekl, že jde do toho. 

Na všechny naše činnosti měla vliv šířící se pandemie koronaviru, ovlivnila tato nemoc práci Vašeho projektu? 

Jediná věc, která může toto ovlivnit, je zrušení zápasů. Bez zápasů nejsou zákroky. Pro nás hokejisty je důležité, aby se hrál hokej. Budeme spokojení my i diváci. Budeme dělat zákroky a tímhle pomáhat. To je asi jediná věc, kterou to může ovlivnit. 

Chystáte se v budoucnu oslovit i jiné brankáře, než ty hokejové? 

Ozvali se mi fotbaloví brankáři z první ligy. Konkrétně šlo o Filipa Nguyena. Oslovil mě s tím, že se mu tahle myšlenka hodně líbí a jestli by tohle mohl udělat i ve fotbale. Ve fotbale jsme se o tom bavili už i s Petrem Čechem, že není nikdo jiný, kdo by mohl být patronem fotbalového Saves Help, ale jde o to, že kdybychom propůjčili naše jméno fotbalu a neznali jsme člověka, který se o to bude starat tak, jak chceme my, tak na tohle nejsme ještě připravení, aby se to rozšířilo i ve fotbale. Samozřejmě to může někdo udělat a pojmenovat si to jinak, ale zatím to nemůže být pod Saves Help, protože na to není zatím personál, abychom to ukočírovali. Prakticky na tom pracujeme ve třech. 

Dá se říct, že takovým hvězdným členem projektu je Petr Čech, jak se on stal součástí programu? 

Nás zastupuje stejná agentura, Sport Invest. Když Petr ukončil fotbalovou kariéru a začal s tou hokejovou, tak mě napadlo, že bychom ho mohli oslovit. Sehnal jsem si číslo na jeho manažera a řekl jsem mu, co bych mu chtěl vzkázat a jestli by mi na něj dal kontakt, že mám myšlenku, které by se mohl stát součástí. Manažer mi řekl, že by to nebyl problém, ale Petr by si to měl vyslechnout sám. Zavolal jsem Petrovi, který byl už rozhodnutý, že do toho půjde a v dalších minutách jsme se bavili jen o hokeji. Máme skupinu na WhatsAppu, kde jsme všichni brankáři a sdílíme tam všechno, co nás v tu chvíli napadne. Je to parťák. 

Nedávno jste uvedli nový design Heroes, jak jste na takový nápad přišli? 

Je to společná práce. Mě napadlo, že by designem byla stará maska a bylo to retro. Původně se to mělo jmenovat ještě jinak, ale říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby se to jmenovalo Heroes. Brankáři, kteří chytali v takových maskách, tak to byli hrdinové. Dneska jsme obalení, máme skvělé výstroje, ale tenkrát v takových podmínkách bych si nebyl jistý, jestli bych do brány vůbec šel. Je pravda, že tenkrát se hrálo s jinými hokejkami, a ty puky nelítaly takovou rychlostí. Pro mě jsou tito brankáři opravdu Heroes – Hrdinové, a to je ten důvod, proč jsme to udělali na jejich počest. Michal zná skvělého grafika a já jsem mu řekl, jak by to mělo vypadat. Michal se poté s grafikem setkal a doladili to do konečné fáze. Je to fantastické a moc se to povedlo. Když jsme to viděli, řekli jsme si ano! To chceme! 

Kromě dospělých hokejistů vás podporují i mladší brankáři. Jaké to je slyšet, že se dostáváte do podvědomí těch nejmladších? 

To je pro mě jedna z největších výher. Na konci roku pomůžeme znevýhodněným rodinám nebo para hokejistům. Je to jednorázová pomoc, ale já vidím největší potenciál v tom, že po celé republice je spousta mladých brankářů. V každém městě je tým, který má brankáře a k němu vždy někdo vzhlíží. Každý z tohoto týmu je v Saves Help a to nás spojuje. Děti vidí vzor ve svých hráčích, kteří pomáhají a také vidí, že se dostali na nějakou úroveň, a když vydělávají peníze, tak myslí na ostatní a pomáhají. Věřím, že do mladé generace vneseme to, že pokud můžeme, tak pomáhat by se mělo automaticky, a to je největší poslání Saves Help. 

Kdo vám pomáhá s fungováním tohoto projektu, kromě brankářů? 

Michal Raszka a naši partneři. Moc jim děkuji, protože oni nám dávají finance na to, abychom měli stránky a nechali vyrobit trička, abychom měli chráněné logo. K tomu je potřeba spoustu peněz a bez partnerů by to nešlo. Společně s Michalem pak budujeme věci kolem projektu. Prakticky jsme na to dva s partnery. Respektive tři. Máme ještě Lukáše, který posílá informace o zápasech Michalovi, který to dává do grafiky (příspěvek – kolik měl zákroků, kolik činí jeho příspěvek…). 

Pomáhat můžou nejen brankáři, ale také fanoušci prostřednictvím e-shopu. Přijdou zde v brzké době novinky? 

Přijdou, lidi se mají, na co těšit. Vyšly dresy Saves Help. Na e-shopu přijdou i novinky na zimu. Vyjde i nový kalendář, finišují se jeho přípravy a ke kalendáři bude ještě taková specialita. 

Projekt se těší velké popularitě. Myslíte si, že byste se mohli v brzké době zarýt do většího podvědomí fanoušků jako např. Bez frází? 

Jsme dvě odlišné sorty. Bez frází informuje o příbězích sportovců a my jsme dobročinná organizace, která pomáhá znevýhodněným dětem a dospělým. Podařilo se nám sehnat mediálního partnera, O2 TV Sport a v každé šesté komerční přestávce máme svou pauzu, ve které se ukazuje zákrok večera. Myslím si, že díky tomu se můžeme dostat víc do podvědomí. 

Na Bez frází nedávno vydali tvůj příběh. Jak probíhalo vzniknutí tvého příběhu? 

Znám spoluzakladatele, Františka Suchana, potkali jsme se v nároďáku a na svatbě Romana Vráblíka. Občas si napíšeme, zeptáme se navzájem, co je nového. “Fanda” byl novinář a říkal mi, že si jednou pro ten můj příběh přijde a přišel si pro něj. 

Kde vidíte projekt Saves Help za pět let? 

Přál bych si, aby Saves Help bylo automatické. Každý brankář, který by podepsal smlouvu v profi týmu, aby byl automaticky členem, aby to bylo jako Radegast index. Chtěl bych, aby se projekt dostal do hlavních vysílacích kanálů, kde se vysílá hokej. Jak ČT, tak O2 TV. Myslím si, že by bylo pěkné být v grafice na obou televizích. Lidi baví krásné góly a také krásné zákroky, protože ty můžou zvrátit průběh zápasu. 

Proč jste se rozhodl hrát hokej? 

Táta mě vedl ke všem sportům ve Vimperku. Byly jen čtyři možnosti, v čem vyniknout. Fotbal, lyžování, snowboard a hokej. Hrál jsem hokej a jezdil i na snowboardu. V patnácti jsem měl i podepsanou smlouvu se sponzorem a mohl být profi-snowboardista nebo se vydat na těžší cestu, ale s vidinou lepšího života. V takovém věku nemáte nic jisté, ale myslel jsem si, že v hokeji jsem měl větší potenciál. Táta mi říkal: “Buď hokejista, jednou se budeš mít dobře,” ale spousta lidí nevidí věci kolem. Začala sezona a já už nejsem měsíc s rodinou. Nemám šanci dostat rodinu do Ruska a jsem bez lidí, které miluji nejvíc na světě. To už vidí málokdo. Ale mám v životě to štěstí, že mou práci je to, co mě baví a co miluji.

Exkluzivní rozhovor s Filipem Chlapíkem

(foto: twitter – vkoca)

Svůj začátek kariéry jsi prožil v Letňanech, jak na své začátky vzpomínáš?
S hokejem jsem začínal na Slávii, kde byl ještě můj bratr. Později odešel do Ameriky a já jsem se přesunul na rok do Letňan. Byla to pecka a byl to obrat mé kariéry. Odešel jsem pak do Liberce, kde mají jedno z nejlepších zázemí v Česku. Pak to šlo dál.

V roce 2014 na MS U18 jsi získal stříbro. Tehdy byl s tebou v kádru David Pastrňák, David Kaše, Jakub Vrána, Vítek Vaněček. Jaké to bylo hrát s takovými hráči?
Byla to bomba. Než jsem na MS přijel odehrál jsem jen dvě přátelské utkání. Měli jsme super partu a byl to skvělý úspěch pro český hokej.

Ještě ve stejném roce si odešel do Quebec Major Junior Hockey League, kde sis zahrál v týmu Charlottetown Islanders a probojoval ses dvakrát do All Star týmu. Jak hodnotíš toto období?
Zpočátku se mi tam vůbec nechtělo. Na Spartě mi neřekli, jestli budu místo v hlavním kádru nebo ne. Po dohodě s agenty jsem se nakonec rozhodl, že odejdu. Zdálo se to jako správné řešení a hokejově jsem tam vyzrál. Předtím tam byli čeští hokejisti, Pavelka, Nestrašil, Polášek a mluvili jsme spolu o tom, jaké to tam je. Je to velmi dobré místo pro hokejový rozvoj.

V roce 2015 jsi byl draftován ve druhém kole Ottawou. Jak to probíhalo z tvého pohledu?
Předtím tam byly žebříčky, které nám ukázaly, kdo a jak na tom je. Každý malý kluk sní o tom, že bude jednou hrát v NHL. Když jsem věděl, že půjdu buď v prvním nebo druhým kole, těšil jsem se o to víc. V prvním kole to nedopadlo, byl jsem zklamaný, ale vyspal jsem se z toho. Další den už to padlo a já byl moc nadšený.

Koncem října v roce 2017 jsi debutoval v NHL a připsal sis asistenci, ale na první gól si musel čekat skoro půlroku, bylo to pro tebe těžké?
Během té doby jsem naskočil do dvanácti zápasů, ale hlavně jsem hrál na farmě. Půlrok je dlouhá doba, ale hrál jsem třeba pět až sedm minut na zápas. Každý, kdo hrál v NHL vám řekne, že to je těžké se za takových podmínek prosadit, ale pak to byl nejkrásnější zážitek, který jsem zažil.

Zatím ses nedostal do hlavního týmu české reprezentace, ale byl jsi jen v širším kádru před MS. Proč si myslíš, že jsi ještě nedostal šanci?
Bylo to po první sezoně v NHL. Přijel jsem a byl jsem hodně unavený. Rameno bylo ve špatném stavu a byl jsem dobitý. Můj výkon nebyl takový, jaký by měl být a šanci jsem si proto ani nezasloužil. Další rok jsem bojoval, ale byl to náročný ročník. Měl jsem zlomený kotník a v takovém případě jsem si to také nezasloužil. Letos se to kvůli koronaviru zrušilo, což je velká škoda, protože to je jedna z věcí, kterou bych chtěl taky zažít, hrát za národní tým.

Většinu své kariéry jsi hlavně strávil na farmě Senators, jak moc těžké je pro tebe čekat na šanci?
Je to náročné, ale člověk se s tím časem smíří a zvykne si. Musím se snažit, makat na 100% a doufat, že ta šance přijde a poté ji nepustit.

Tým Senátorů patří k jedním z nejhorších týmů v NHL. Psychicky to musí být hodně obtížné hrát v takovém týmu…
Ottavě se sice nedaří, ale ta soutěž je tak vyrovnaná, že i slabší týmy můžou porazit kádry, které jsou na vrcholu. V poslední době se tam protočilo mraky hvězd. Je to spíš o tom, že tam není ten základní kámen hvězd. Věřím, že se teď bude blýskat na lepší časy.

Jak hodnotíš organizaci a líbí se ti v takovém prostředí?
Když jsem přišel, byl jsem z toho překvapený. Těžko vám teď můžu říct víc, protože v hlavním kádru nejsem stálým hráčem. Kdybych jím byl, řeknu k tomu víc pozitivních věcí.

Situace kolem koronaviru zahýbala s námi se všemi. Popiš nám situaci, jak ses vracel domů.
Když jsme dohráli zápas jeli jsme na další, ale řekli nám, co se stalo a museli jsme jet zpátky. Týden jsem čekal, co a jak bude. Přišli potom opatření, s přítelkyní jsme řešily letenky a chtěly jsme co nejdřív odletět domů.

Co jsi dělal během volného času, když se Ottawa neprobojovala do play-off?
Přijeli jsme do Česka a já si dal měsíc a půl volno Věděl jsem, že ta pauza bude sice delší. Bylo to hodně o videohrách, času s přítelkyní, hodně filmů. Snažili jsme se zabavit.

Jednali jste už s klubem o nové smlouvě?
Nějaké náznaky už tam jsou, ale teď je všechno pozastavené, jelikož mi dovolili nastoupit tady v Česku. Teď bych měl dostat kvalifikační nabídku a potom se to bude řešit dál. Na vyjednávání bude nejspíš hodně času, protože nikdo neví, kdy přesně nová sezona začne.

Teď budeš oblékat dres pražské Sparty. Za Spartu sis zahrál ještě před odchodem do zámoří. Těšil ses na návrat a jak vůbec vypadalo jednání mezi vámi?
Já jsem se hodně těšil, protože tenkrát jsem nechtěl jít do juniorky, chtěl jsem být doma a nastupovat za A-tým Sparty. Podle mě je to možná nejprestižnější tým v Evropě, který má obrovskou historii. Jsem moc šťastný, že se k týmu můžu připojit, že mi dali šanci vůbec nastoupit a že jsme se na tom dohodli. Moc se na to těším.

Kdo je tvůj hokejový vzor?
Když jsem byl menší, tak jsem chtěl být vždycky ve všem jako bratr. On je starší, my jsme všechno dělali spolu. Chtěl jsem být vždycky lepší než on. Pak jsem sledoval kluky z NHL, kteří tam hráli. Já si myslím, že každý mladý kluk v Česku vzhlíží k NHL a ke klukům, co tam hrají. Já jsem neměl konkrétního jedince, ale spíš se mi líbila představa o NHL a obdivoval jsem kluky, kteří se tam dostali.

Reprezentace už jsou dlouho bez medaile, v čem si myslíš, že je problém?
To je hodně těžká otázka. Podle mě jsou země jako USA a Kanada úplně někde jinde. Myslím si, že Česko špatný tým nemá, ale všechno začíná mládeží. Konkurence v mládeži není taková, jako v zámoří. U nás se najdou jeden, dva kvalitní hráči za ročník. Myslím si, že v Česku je moc týmů v jedné soutěži a v tom chybí právě ta konkurence.

Autor: Šárka Kolková

Exkluzivní rozhovor s Jaromírem Pytlíkem

Jak se po draftu cítíš?
Po draftu se cítím skvěle odmala to byl můj sen a konečně se to stalo realitou, takže jsem za to strašně rád, moc si toho vážím a budu dělat všechno pro to, abych si jednou za Devils mohl zahrát.

S kým jsi draft sledoval?
Draft jsem sledoval doma s rodinou, takže jsme na to všichni koukali a čekali na ten moment kdy mě někdo vybere.

Z 99. místa si tě nakonec vybrali New Jersey Devils, co na tento klub říkáš?
Myslím si, že to je super organizace, která má mladý tým, takže jsem rád, že si mě vybrali zrovna oni. Moc se těším, až tam budu moct letět.

Už jsi mluvil s někým z organizace?
Jojo hned jak mě vydraftovali, tak mi volali z organizace a pogratulovali mi. Největší radost mi udělala zpráva od Patrika Eliáše a od Pavla Zachy.

Čím jsi mohl skauty Devils zaujmout? Co je na ledě tvou předností?
Já myslím že to, že dělám všechno naplno umím hrát v každý situaci a jsem zodpovědný a mám dobré dovednosti.

V minulosti hrál u Ďáblů např. Eliáš, Jágr nebo Holík. Co uděláš proto, abys prorazil stejně jako oni a prohloubil českou stopu v tomto klubu?
Jsem rád, že jsem ve stejném týmu jako byli tihle top hráči a budu dělat všechno pro to, aby se to povedlo.

Stihl jsi draft už pořádně oslavit nebo je to ještě v plánu?
Řekl bych že sem to stihnul ale těším se, až se uvidím s klukama, kteří byli taky draftovaní.

Jaké jsou teď tvé plány do následující sezóny? Víš už kde budeš hrát?
Myslím si, že začnu v Kanadě, ale nevím, jestli tam sezona vůbec začne kvůli koronaviru.

A co nějaké tvé cíle? Ať už do této sezóny nebo do těch dalších…
Určitě nejbližším cílem je udělat všechno pro to, aby se nám zadařilo na mistrovství světa do 20 let v Edmontonu a podepsat smlouvu s New Jersey.

To byla poslední otázka, díky moc za tvůj čas a hodně štěstí do budoucna!
Není vůbec zač!

Shrnutí série Dallas Stars – Vegas Golden Knights

(foto: www.tampabay.com)

1. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Dallas Stars 0:1 (0:1, 0:0, 0:0)
Do utkání lépe vstoupili hráči z Texasu, který se již ve 3. minutě radoval z vedoucího gólu. O ten se postaral obránce John Klingberg. Jinak byla úvodní třetina vyrovnaná. Ve druhé části jsme se branky nedočkali, o něco aktivnější byli Stars. V poslední třetině Dallas nadále úspěšně bránil své vedení a dočkal se prvního vítězství v sérii.

2. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Dallas Stars 3:0 (0:0, 3:0, 0:0)
V první části byli aktivnější hráči z města hazardu, vypracovali si několik šancí, jenže všechny zlikvidoval skvělý Anton Chudobin. Golden Knights ovládli prostřední část, nasázeli tři góly, když se postupně trefili Paul Stastny, William Karlsson a také český útočník Tomáš Nosek. Ve třetí části nahradil v brance Stars Chudobina Oettinger, který zažil debut v play-off. Vegas nadále pokračovalo v aktivní hře, branky jsme se nedočkali a tak Golden Knights srovnalo sérii na 1:1.

3. ZÁPAS
Dallas Stars – Vegas Golden Knights 3:2 po prodl. (0:0, 1:0, 1:2 – 1:0)
První dějství branku nenabídlo, stejně jako předešlá dvě utkání. Zlatí Rytíři byli mírně aktivnějším celkem. Ve druhé části začal dominovat Dallas, který se na konci prostřední části dostal do vedení zásluhou Jamieho Oleksiaka. Ve třetí třetině byli mnohem lepší hokejisté Vegas, nejdříve dokázali vyrovnat. Dallas ve třetím dějství vypálil pouze čtyřikrát, ale i přesto dokázal skórovat Jamie Benn. I tentokrát hráči z města hazardu dokázali zareagovat a vynutili si prodloužení, to však nakonec trvalo jen jednatřicet vteřin Když zápas rozhodl Alexander Radulov.

4. ZÁPAS
Dallas Stars – Vegas Golden Knights 2:1 (0:0, 2:1, 0:0)
Vegas bylo v úvodní třetině aktivnější, ale branku nevstřelili. První polovina druhé části patřila jednoznačně Golden Knights, ale díky skvělému výkonu Antona Chudobina Dallas prohrával jen o jeden gól. Vše se ale otočilo po vyrovnávací brance Dallasu, který převzal iniciativu hry a před koncem druhé periody otočil skóre ve prospěch Stars Jamie Benn. Třetí část opět patři Vegas, jenže znovu naráželi na famózního Chudobina a tak konečné skóre určila druhá třetina.

5. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Dallas Stars 2:3 po prodl. (1:0, 0:0, 1:2 – 0:1)
Po první třetině vedl celek, kterému hrozil konec sezóny – tedy Vegas. Od začátku bylo vidět, že Golden Knights chtějí určovat ráz zápasu. V 9. minutě však obránce Theodore poslal krásným pasem do úniku Stephensona a ten svou příležitost proměnil. Druhá třetina přinesla více šancí než první, ale gól nepadl. Střelecky aktivnější byli hokejisté z Vegas, dobré příležitosti si ale dokázali vytvořit i hráči Dallasu. Po 15 sekundách třetí části zvýšil na 2:0 pro Golden Knights Smith, nevypadalo to s texaským celkem už moc dobře. Dlouho si nedokázali vytvořit žádné šance, ovšem v 50. minutě dokázal z dorážky snížit Benn a tato branka Hvězdy nakopla. K vyrovnání pak Dallasu pomohla přesilovka, kterou zužitkoval hrdina posledního zápasu proti Coloradu – Kiviranta. V závěru už jsme žádnou branku neviděli a tak muselo rozhodnout prodloužení. V něm rozhodl přesným zásahem v přesilové hře Gurjanov a poslal tak Dallas do finále po dvaceti letech.

Konečný stav série Vegas Golden Knights – Dallas Stars 1:4

Česko-slovenská stopa v sérii:
Tomáš Nosek (Vegas Golden Knights) – 1+0
Radek Faksa (Dallas Stars) – 0+1
Andrej Sekera (Dallas Stars) – 0+0

Nejlepší střelec série:
Jamie Benn (Dallas Stars) – 3 góly

Brankáři v sérii:
Marc-Andre Fleury (Vegas Golden Knights) – 1 zápas, 1 obdržený gól, úspěšnost zásahů 96 %
Robin Lehner (Vegas Golden Knights) – 4 zápasy, 8 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 91,36 %
Anton Chudobin (Dallas Stars) – 5 zápasů, 8 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 95,06 %
Jake Oettinger (Dallas Stars) – 1 zápas, 0 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 100 %

Exkluzivní rozhovor s Janem Novákem

Co Vás kdysi přivedlo k hokeji?
„Tak asi mě tam přivedli rodiče. V podstatě celá naše rodina byla sportovně založená, takže když mi bylo pět, šest let, tak se vlastně nabízela jediná varianta, a to byl hokej. V Havlíčkově Brodě těch sportů moc nebylo, zimák byl kousek od baráku. Jak říkám, všichni v rodině k tomu měli vztah, takže mě dali na hokej a jsem za to každopádně rád.“

Bylo od počátku Vaší kariéry jasné, že budete nastupovat v obraně?
„Já jsem o tom taky přemýšlel, protože teď mám syna ve věku deseti let kdy se řeší, jestli bude hrát v obraně nebo v útoku a sám jsem se zamýšlel nad tím, kde jsem já hrál. Ale je pravda, že jsem si nikdy nevzpomněl na moment, kdy bych hrál v útoku. Takže mě asi vždycky dávali do té obrany, co si tak pamatuju. Mamka mi taky říkala, že jsem vždycky hrál v obraně, takže u mě to asi bylo opravdu jasné.“

Hokejově jste vyrůstal v Havlíčkově Brodě, kde jste se také narodil. Jak vzpomínáte na působení v tamějším mládežnickém týmu?
„Mládež tam byla super. Já jsem se v tom městě narodil, na zimáku jsem od sedmi let trávil skoro každý den. Takže tam jsem byl nadšený, je to líheň dobrých hokejistů. Moc se mi to tam líbilo a bavilo mě to. Ale potom mě zaplaťpánbůh hokejové kroky odvedly někam jinam. V té době bych samozřejmě nejradši zůstal v Brodě, pamatuju si, že jsem svůj odchod na rok do Olomouce tenkrát i obrečel. Ale určitě jsem rád, že jsem zkusil něco jiného.“

Měl jste v této době nějaký svůj vzor? Někoho, kdo Vás inspiroval?
„Asi to nezní zrovna motivačně, ale musím říct, že moc těch vzorů jsem neměl. Když jsem byl malý, tak NHL skoro nikdo neznal. Co si tak pamatuju, tak v Brodě hrál Vlk, byl tam Richard Cachnin nebo bývalý obránce Suchý. Takže spíš ta starší jména a zejména hráči, kteří se pohybovali kolem Havlíčkova Brodu. Postupem času jsem chtěl samozřejmě být jako Ray Bourque, Jaromír Jágr, Wayne Gretzky a Mario Lemieux – to je jasný, ale to mi teda nevyšlo (směje se). Musím říct, že takhle na začátku jsem těch vzorů moc neměl, spíš jsem si ten hokej užíval a nesvazoval jsem se nějakou metou, které musím dosáhnout. V tom starším věku už jsem nějaké vysněné hráče a kluby měl, ale to už mi bylo třeba třináct, patnáct let.“

V roce 1997 si Vás vyhlédla pražská Slavia. Jak jste na přestup tenkrát reagoval?
„Já jsem rok předtím šel do Olomouce, kdy mě rodiče odvezli naším stříbrným Oltcitem před zimák. Tam jsem to obrečel, máma samozřejmě taky. Táta dělal hrdinu, ten byl v pohodě. Během roku tam jsem se posunul hrozně daleko, naučil jsem se o sebe trochu starat, bydlel jsem tam střídavě na intru nebo na zimáku. Takže ten rok mi dal určitě hodně. Potom když jsem přišel do Prahy, tak to už šlo tak nějak samo. Zaprvé jsem tady měl tátu i bráchu, mám tady všechny tety, takže kdykoliv mi pak teklo do bot a neměl jsem třeba v čem chodit, tak jsem si k nim donesl vyprat věci. Nebo když už jsem měl velký hlad, tak jsem se k nim dorazil najíst, takže to bylo celkem fajn. Ale jinak jsem tu od těch sedmnácti bydlel sám a byl jsem za to moc rád. Měl jsem tady byt kousek od zimáku, Slavia se o mě postarala luxusně co se týče bydlení a všeho dalšího. Takže jsem byl rád, že jsem tu mohl být vlastně sám, to jsem uvítal. Když na to tak vzpomínám, je to už hrozně dlouho. Pamatuju si na první dny, když jsem sem přišel podepsat smlouvu a potkal jsem tady třeba svého nejlepšího kamaráda Tomáše Divíška, kterého jsem znal jen rok předtím z nároďáku šestnáctek nebo sedmnáctek. No a tady v Praze jsem se ukotvil teda už dost dlouho – když si tom spočítám, tak je to i déle, než jsem si normálně myslel. Ale jsem spokojený a teď jsem vlastně Pražák, když to tak řeknu (směje se). Oni mi teď všichni budou říkat, že jsem ho*no Pražák, protože jsem z Brodu, ale už tady prostě žiju dost dlouho a cítím se tak.“

Napadlo by Vás tehdy, že v sešívaném dresu odehrajete přes 800 zápasů, stanete se ikonou klubu, a navíc budete kapitánem týmu?
„Nenapadlo, samozřejmě vůbec ne. V té době jsem byl rád za každý zápas a nebyl jsem typ, který by tohle nějak moc řešil. Hlavně tenkrát, když jsem byl mladý, to bylo jinak. Nechci, aby to vyznělo špatně, samozřejmě jsem chtěl mít úspěšnou kariéru, ale tehdy jsem byl v sedmnácti větší dítě, než jsou hráči v tom věku teď. Takže jsem si celou tu situaci stále nějak neuvědomoval. Teď když někdo hraje v sedmnácti nebo osmnácti extraligu tak je kolem toho velké halo, ale v té době nás ji hrálo docela dost a nikdo si toho v podstatě ani nevšiml. Takže jsem tyhle věci nějak neřešil a takový počet v budoucnu jsem nečekal, že tady strávím tolik let. Teď je to samozřejmě bonus a třeba bude můj dres jednou viset nad ledem spolu s Kácou (Petrem Kadlecem), Supem, Pepou Beránkem, Vašíčkem, Kolaříkem a Vláďou Růžičkou. Bylo by to fajn, uvidíme, jak dlouho budu hrát, ale určitě ještě nekončím. A jsem rozhodně hrdý, že tady můžu kapitánem být. Tady vždycky byli hráči, kteří k tomu klubu hodně patřili a byli s ním svázáni. Myslím si, že jsem jeden z nich a určitě je pro mě čest být kapitánem v takovém týmu. Teď sem přišel Marek Tomica, je tady Jarda Bednář, jsou tady hráči, kteří ke Slavii mají vztah – Jirka Doležal, Martin Ondráček a další. Takže pro mě jsou ty roky předtím i teď určitě super a tu práci dělám rád.“

V roce 2004 jste odehrál své jediné mistrovství světa. Jaké na něj máte vzpomínky?
„No, to bylo fajn. To byl úlet. Samozřejmě pokud se nezaobírám výsledkem – výsledek není úspěch, to beru. Ale pro mě byl osobní úspěch, že jsem se na to mistrovství dostal, i když to doprovázelo docela dost negativních vlivů. K tomu jsem se já ale nijak nevyjadřoval, nijak mě to nesvazovalo. Takže tohle mě nechávalo naprosto klidným. Naopak si myslím, že jsem ty výsledky v extralize nejen tenhle rok, ale i rok předtím měl, takže nějaká kritika na mě nebo že se po mně někdo vozil, to mě nezajímalo. Byl jsem za tu šanci rád a užíval jsem si každý den s nároďákem. Je to jeden z mých největších zážitků. Samozřejmě jsme to bohužel nevylepšili ziskem medaile, ale takový je prostě hokej. Šanci jsme měli, poprali jsme se o to a bylo to fantastické. Ještě k tomu mistrovství světa v Praze, kde je každý zápas vyprodaný, atmosféra skvělá… Bydleli jsme v hotelu v centru, jezdili jsme autobusem s doprovodem, hokejem žila celá země a já samozřejmě taky. Takže musím říct, že tohle byl jeden z největších zážitků. Přál bych to každému, ale asi se tam každý nedostane, no. Ale bylo to opravdu fajn a doteď na to strašně rád vzpomínám.“

O rok později jste poprvé zamířil za hranice naší země – konkrétně do Ruska, kde jste nastupoval v dresu Ak Bars Kazaň. Jak velká změna to pro Vás byla?
„Největší změna byla v ruštině. Tu jsem ve škole měl asi rok, pak se to změnilo a šel jsem na němčinu, kterou jsem tam samozřejmě využít nemohl – i když jsem ji stejně neuměl (směje se). Ale jako změna to byla. Já jsem na začátku byl dvacet let na poli s ovcema a koňma na vesnici u Havlíčkova Brodu, pak jsem byl rok v Olomouci, tři nebo čtyři roky v Praze a pak jsem šel do Ruska, že jo (směje se). V Rusku už jsem byl předtím s nároďákem a podobně, takže jsem věděl, kam jdu. Ale musím říct, že Rusko bylo fantastické, mně se to hrozně líbilo. Ať to byla Kazaň, ať to byl Jekatěrinburg ty roky potom, tak já tam byl hrozně spokojený. Ať to byla finanční stránka, ale i hokejová, zázemí, mně se tam prostě fakt líbilo. I ta ruština, i ty Rusky, i ti Rusáci byli fajn, bylo to prostě dobrý. Já jsem za tuhle cestu, kterou jsem se vydal, samozřejmě rád. Mohl jsem tam vydržet déle, ale každý udělá nějaké kroky, kvůli kterým to neklapne. Já taky, bohužel mi to nevyšlo, potom jsem měl nějaké zranění, nějak jsme se nedohodli. Takže potom jsem šel někam jinam. Ale musím říct, že jak tady byla jmenovaná ta Kazaň, tak to byl fakt úlet. Tam jsem si připadal jako v nebi – zázemí a všechno další bylo na špičkové úrovni, kterou jsem od té doby nezažil nikde, ani tady. “

V následující sezóně jste angažmá změnil hned třikrát – začínal jste ve švédské Skelleftee, poté jste oblékal dres Karpatu v sousedním Finsku a na závěr přišel velký návrat do Slavie. Byl pro Vás tento rok jeden z nejnáročnějších vůbec?
„Tak nemůžu říct nejnáročnější, já si myslím, že teď jsou náročnější sezóny, než byla tahle. Je to už pár let zpátky a v té době mi bylo jedno, jestli si sednu do letadla a poletím někam osm hodin nebo si sednu do auta a pojedu někam čtyři. No šel jsem do Švédska, tam jsem přišel jako střelec od modré čáry. Bohužel pár zápasů před začátkem sezóny jsem měl snad zlomený kotník. Pak jsem nastoupil do zápasu, samozřejmě za devět zápasů jsem nedal snad ani jeden gól… Ne snad, to jsem nedal. Na 99 % jsem ho nedal. Takže z obávaného střelce od modré se asi v tu chvíli stal hráč, kterého nikdo nepotřeboval, což se pochopitelně nabízelo. Takže jsem šel do Finska, to jsem si náramně užil. Potkal jsem tam třeba Broše ze Sparty, byl tam Kratina, takže naštěstí jsem tam tu jazykovou bariéru takovou neměl, protože jsem s nimi trávil dost času. Pak se tam nějak kolem Vánoc nahrnuli další cizinci, takže už jsme se zase střídali, už jsem nebyl v takovém herním vytížení. Vláďa Růžička na Slavii o mě projevil zájem, takže jsem nakonec zvedl kotvy potřetí, zabalil jsem si vercajk a vyrazil jsem zpátky domů. Bylo to naštěstí domů na Slavii, takže to bylo fajn, a vůbec jsem to nějak neprožíval v té době. Prostě mi to nevyšlo – samozřejmě mě s*alo, že to zase neklaplo, ale člověk nahází věci do jedné tašky a jede. Připadal jsem si teda fakt jako cirkusák, ale nějak mě to netrápilo. Já jsem prostě tyhle situace moc neprožíval. Sbalil jsem si a šel jsem dál, měl jsem naštěstí aspoň vždycky kam jít, nedostal jsem se do situace, že mě někde někdo vyhodil a najednou jsem neměl práci. To by samozřejmě bylo mnohem nepříjemnější. Takhle jsem si to v hlavě přehodil, udělal jsem si jmenovky na kufr a letěl jsem dál. Takže tenhle rok byl a byl zakončený hlavně tou odměnou, že jsem šel na Slavii a najednou prásk, my jsme měli druhý titul. To bylo naprosto skvělé, takže sezóna nakonec vyšla a šlo se po sezóně pít a nepřemýšlel jsem nad tím, že jsem vlastně byl ve Finsku, ve Švédsku a že jsem nalétal v letadle víc než letušky u ČSA. Takže sezónu jsem si užil a po ní jsem si to užil taky.“

Během dalších let jste si vyzkoušel také hokej v Itálii, Rakousku nebo na Slovensku. Která část celé Vaší zahraniční kariéry Vám dala nejvíc? A kde se Vám hrálo nejhůř?
„Nejvíc mi dala ta Itálie. Tam jsem trávil čas na sjezdovce, takže jsem zlepšil svůj lyžařský styl (směje se). No a nejmíň mi dalo Slovensko, ti mi spíš naopak vzali, protože jsem tam byl zadarmo a nezaplatili mě. Takže na Slovensko nevzpomínám vůbec moc rád a nějak mě neláká jet se tam podívat ani na dovolenou, protože mi to tak nějak znechutili. Rakousko bylo fajn, v Grazu. Tam se mi líbil ten hokej – takový jednoduchý, rychlý, ze strany na stranu. Byli tam Kanaďani, hrálo se hodně do těla, což mě samozřejmě moc nevyhovovalo, ale když člověk stihne uhnout a rozehrát, tak z toho má dobrý pocit. Takže tam se mi líbilo, tam to bylo taky super. Ale jinak když se mě někdo ptá na to, kde jsem si to nejvíc užil, tak ta Itálie byla asi nejlepší. Odjel jsem tam s rodinkou, měl jsem klid, mohl jsem lyžovat, jezdil jsem se podívat na jezera… Tak co tady člověk vidí, špinavou Vltavu, když chci někam jet, tak stejně špinavé Slapy nebo Orlík a není to úplně fajn. Tam v Itálii se člověk podívá, užije si jiný život. Těch věcí jsem tam viděl docela dost, teď bych si to asi taky užil, v té době jsem to ale bral nějak automaticky. Takže Itálie dobrá, Rakousko skvělé, Slovensko bych nejradši vymazal, ale nevím, jak to z té hlavy dostat. Slovensko asi… Ne asi, suverénně nejhorší. “

Kdybyste se mohl vrátit v čase a změnit jedno rozhodnutí v průběhu své hokejové cesty, které by to bylo a proč?
„Jedno rozhodnutí? Já asi nelituju žádného. Dostal jsem samozřejmě pár kopanců, párkrát jsem řekl něco, co jsem asi neměl, ale asi nelituju vůbec ničeho. Naopak jsem spokojený, že jsem si prožil dost těchhle věcí, a i když mi něco nevyšlo, tak aspoň nebudu sedět doma za pět let a budu si říkat „Já jsem ty v*le blbec, že jsem nešel zkusit tu Itálii, KHL, Finsko, Švédsko, cokoliv“. To by mě určitě s*alo víc, než když jsem někam šel a tam to neklaplo. Takže nemám moc věcí, ale co bych opravdu vypíchnul, je angažmá na Slovensku. Musím říct, že to byla taková kaňka, kterou si nesu v srdci doteď. Ani halušky nejím od té doby, protože mě to Slovensko prostě vždycky ubíjí a když to vidím na jídelním lístku, tak si vždycky vzpomenu na tu Skalici a jsem z toho otrávený. Takže Slovensko ne.“

Zaznamenal jste kauzu Jiřího Tlustého, který se pro podcast ‚Bomby k tyči‘ rozpovídal o zážitcích z mistrovství světa 2013?
„Jasně. Strávil jsem u toho jednu cestu v autobuse ze zápasu a ohromně mě to pobavilo. Tlusťocha znám i z osobního života, takže mu důvěřuju a musím s ním teda i docela souhlasit. Jeho slovům absolutně věřím a jak říkám, souhlasím s ním. Vím, že jsem měl taky pár takových neshod s trenérem a musím říct, že Jirkovi prostě věřím a že si myslím, že to fakt takhle bylo. A musím ho v tom podpořit, protože věřím, že to teď bude mít těžké. Všichni se do něj budou obouvat a podobně, ale myslím, že on to nějak ustojí a v klidu si bude dělat tu svoji dobrou práci komentátora a bude se motat kolem hokeje. Takže jeho to asi moc nezasáhne. Akorát to tak prostě je, když člověk někde řekne pravdu v článku, tak asi ne každý to zkousne a musí se k tomu vyjádřit. Takže Tlusťochovi držím palce a podle mě měl pravdu.“

Pojďme se vrátit ke Slavii, kde aktuálně působíte. S klubem jste v minulosti získal hned dva extraligové tituly. Jde o nejlepší roky Vaší kariéry?
„Já myslím, že na každém roku mojí kariéry bych něco našel. Ale musím říct, že ty tituly jsou asi nejlepší věc, protože to je vždycky závěr sezóny, kterého chce člověk dosáhnout. Musím říct, že jsem za ně opravdu rád. Fajn byla i ta stříbrná umístění, i ty ostatní sezóny byly samozřejmě dobré, ale člověk hraje kvůli pocitu vítězství. Takže dvě sezóny, které jsem dotáhl do absolutního vrcholu byly skvělé a strašně rád na ně vzpomínám. Byl bych rád, kdyby se tam Slavia někdy vrátila a zažívala tyhle vrcholové pocity, kdy je klub tím nejlepším z nejlepších.“

Jak jste v roce 2015 skousával sestup sešívaných do druhé nejvyšší soutěže po dlouhých 21 letech v extralize?
„No ještě jsem to nepřežvýkal. Musím říct, že mě to se*e doteď. Tyhle momenty rozhodně nejsou věci, na které člověk rád vzpomíná, ale bohužel mu to vždycky někdo připomene nebo si na to vzpomene sám. Takže tohle bych z paměti taky určitě vymazal, ale bohužel to nejde a teď se můžu maximálně snažit vrátit Slavii tam, kde byla. Proto se snažím pro ten klub udělat maximum a odehrát co nejlepší sezóny, zápasy, prostě být platným článkem toho týmu. Ale tohle jsem určitě skousával blbě, já si vzpomínám, že dvakrát v kariéře jsem slyšel ticho v hale. Jednou to bylo na mistrovství světa, když jsme vypadli a podruhé tady na Slavii. Tady to ticho teda bylo kratší, protože pak nám lidi začali nadávat, na tom MS potom odešli. Každopádně musím říct, že to fakt nebyl fajn zážitek a že se na tohle vzpomíná úplně na ho*no. Pamatuju si, že se tady pak všem rozdávala nějaká kytka a tak dál, stálo to prostě za prd. Lidi zklamaný, všichni nas*aný – hráči, vedení, trenéři, všichni byli smutný a zaskočený. Ale bohužel, taková byla situace, tak to prostě je a teď se máme kam vracet a bojovat o tu extraligu.“

HCS značně posílila a očekávání jsou tak velká. Jaké máte plány pro letošní ročník?
„Plány jsou pořád stejné – postoupit, vyhrát, vítězit, být první. Jednoduché. Vyhrát každý zápas, co jde, hrát dobrý hokej, aby přicházeli fanoušci a naše výkony se jim líbily, abychom nedělali ostudu Slavii a jeden druhému. Uvidíme, jaká bude realita. Každopádně posily jsou, jména v týmu taky, je dobrá parta v šatně a uvidíme, bohužel se hokej nehraje jenom v šatně, ale hlavně na ledě. Určitě se budeme snažit předvést co nejlepší výkony, ale jak říkám, bude to těžké. Nejsme asi jediný tým v první lize, který posílil – když se podíváme na Moravu nebo kamkoliv jinde, tak ty týmy jsou taky našlapané a nikdo sem nepřijede na zimák na Slavii s prstem v zadku a neřekne si, že chce tady prohrát, že jo. Každý sem přijede a bude nás chtít porazit, takže my holt musíme být vždycky lepší a mít prostě navrch. Uvidíme, jak to bude, realita samozřejmě může být jiná, což nikdo nechce. Takže se budeme snažit vyhrát a odmakat to. Já osobně ale Slavii chválím, myslím, že jdeme dobrým směrem. Musíme hlavně přilákat lidi, i když bohužel v aktuální situaci, kdy je všechno včetně návštěvnosti osekané… Já osobně momentálně (k 9.9., pozn. autora) ani nevím, kolik sem vlastně může přijít lidí na zápas. Někdo říká tisíc, někdo 750, tak uvidíme. Každopádně ať už sem přijde jakýkoliv počet, tak chceme, aby ti diváci byli spokojení, že viděli Slavii, která bojovala srdcem a takhle se chceme prezentovat.“

Zůstalo Vám i po příchodu posil jako Jaroslav Bednář nebo Petr Kafka výsadní postavení v kabině? Nebo jste naopak rád, že Vám zkušení kolegové s vedením mladších hráčů pomohou?
„Je pravda, že na tuhle situaci tam nejsem vůbec sám. Kluci pomůžou, hlavně Bedýnka (Jaroslav Bednář), ten pomáhá (směje se). Ta kabina celkově musí táhnout za jeden provaz a mít jasné cíle. Je fajn, že jeden hráč je orazítkován tím céčkem, asi ke mně mají kluci respekt, ale stejně musí všichni chtít. Takže tam jde prostě o to, jak je nastavená ta celá šatna. Musím říct, že jsou tu kluci jako Bedýnka, Ďolík (Jiří Doležal) a další, kteří jsou starší a zkušenější, držíme spolu a snažíme se ty ostatní hráče směřovat. Ale nejdůležitější je to, aby oni sami chtěli a věřili té naší vizi a zkušenostem, ať už desetiletým nebo dvacetiletým… Snažíme se jim prostě pomoct a chce to táhnout za jeden provaz, aby ti kluci měli všichni stejný cíl. Takže Bedýnka i Kafoun a samozřejmě i ti ostatní pomáhají, něco mladším hráčům říkají a snaží se, aby si z toho něco vzali.“

Jaký máte názor na zimní stadion a jeho zázemí?
„Beru, že jsou i lepší haly, to samozřejmě. Ale jsou i horší. Slavia je moje srdcová záležitost, takže já k tomu neřeknu nic špatného – mně se tady líbí i ty betonové schody, líbí se mi tady ta zima v zimě a líbí se mi tady úplně všechno. Takže já jsem s tím spokojený, ale naprosto chápu že lidi, co chodili dřív do O2 Arény a pak se vrátili zpět, nejsou zrovna nadšení. Ale jinak jsem s halou spokojený, nádherný led, je to prostě fajn. Hlavně se tu vždycky vytvořila skvělá atmosféra a mnohdy byla i lepší než v té O2 Aréně. Samozřejmě když do O2 přišlo 17 tisíc lidí, tak to bylo pochopitelně lepší tam, to si nemusíme nic nalhávat. Ale pamatuju si na doby, kdy se tu ještě hrála i ta extraliga, a to sem chodil plný dům, lidi tady lezli málem po stropě a viseli všude možně, aby viděli, co tady předvádíme. Za plexiskly stály tři řady, nahoře stály čtyři řady, tlačila se hlava na hlavu a byla tady atmosféra fajn. Atmosféru dělají diváci, ty samozřejmě musejí přilákat právě hokejisti, ti hráči na ledě. Co se týče zázemí, tak šatna A-týmu je fajn. Je tam rehabilitace – mohla by být lepší, pochopitelně, ale taky by nemusela být žádná. Takže je to asi dostačující k tomu, co tady hrajeme. Samozřejmě vždycky bude co zlepšovat, každý má co zlepšovat. I tady jsou věci, které by se vylepšit daly, pomalu se na tom pracuje. Na ledě je nový znak, připravily se nové velké televize, aby se mohly ty zaplněné tribuny na naše krásné akce znovu a znovu dívat… (směje se). Takže já jsem tady spokojený a neodpovím jinak, než že je to dobré.“

Co říkáte na slávistické fanoušky?
„Jsou skvělí. Já chápu, že to mají strašně moc těžké, hlavně kotel. Chodí málo lidí, málo se jich stará o věci okolo, ale taková je situace. Já jsem samozřejmě rád za každého diváka, který na ten zimák vůbec přijde, protože vím, že ne vždycky se na to dá stoprocentně koukat. Není tu ani žádné extra velké teplo, takže vím, že tu ten divák většinou spíš trpí, protože ho málokdy zahřejeme svým výkonem. Ale jinak jsem s diváky spokojený. Jsem rád, že chodí a že si sem tu cestu najdou a stráví s námi každý zápas, co odehrajeme. Jsou naším dalším hráčem v týmu – ono se to říká často, ale fakt je pravda, že nám pomáhají a jsme moc rádi, že fandí a že tady jsou.“

Máte v plánu v budoucnu ve Slavii ukončit svou kariéru?
„Hokejovou? Asi už jo teda. Doufám, že to bude ještě chvíli trvat a nějaké další takovéto rozhovory udělám a na tuhle otázku párkrát odpovím. Radši na to budu odpovídat pořád dokola, a ještě chvíli hrát než skončit a neodpovídat už nikdy. Takže stoprocentně bych tady chtěl tu svou kariéru někdy ukončit. Uvidíme, jak dlouho to ještě bude trvat, ale já s tím osobně vůbec nespěchám. Nějaký ten rok bych ještě určitě hrát chtěl a chtěl bych tu být platným hráčem, nedělat ostudu. Jednou bych tady tu kariéru chtěl ukončit, ale to je ještě hrozně daleko, zatím mám čas (směje se).“

Moc děkujeme Honzovi za rozhovor a přejeme mnoho štěstí do budoucna.

Shrnutí série: Tampa Bay Lightning – New York Islanders

(foto: nhl.com)

1.ZÁPAS
Tampa Bay Lightning – New York Islanders 8:2 (3:1, 2:0, 3:1)

Do utkání vlétli aktivněji hráči Tampy, po 74 vteřinách je poslal do vedení Brayden Point. V páté minutě využil přesilovku na straně Islanders Jordan Eberle. Poté už to byla ofenzivní show celku z Floridy, o další dva góly se postarali Hedman a McDonagh, kteří z brány Isles vyhnali Thomase Greisse. Nebylo to ale nic platné, Semyon Varlomov byl totiž pětkrát překonán, prosadil se dvakrát Gourde, po gólů přidali Point, Kucherov a Palát. Na druhé straně snížil pouze Nick Leddy.

2. ZÁPAS
Tampa Bay Lightning – New York Islanders 2:1 (1:1, 0:0, 1:0)

Druhé utkání bylo od začátku vyrovnanější, než to předchozí. Po 84 vteřinách šli do vedení hráči New Yorku díky trefě Matta Martina. Do konce první části stihl vyrovnat Victor Hedman. O vítězství Tampy rozhodl 8 vteřin před koncem závěrečné sirény Nikita Kucherov.

3. ZÁPAS
New York Islanders – Tampa Bay Lightning 5:3 (1:1, 2:0, 2:2)

Ostrované vstoupili do třetího zápasu série aktivněji, také proto po dvou třetinách vedli o dva góly. Tampa ale dokázala srovnat krok díky gólům Paláta a Johnsona, poté začal pořádný boj o výhru. V 57. minutě udeřil na straně New Yorku Brock Nelson a výhru pečetil gólem do prázdné branky Jean-Gabriel Pageau.

4. ZÁPAS
New York Islanders – Tampa Bay Lightning 1:4 (0:1, 1:2, 0:2)

Úvodní polovina utkání byla velmi vyrovnaná, první gól utkání padl až v čase 31:27, kdy poslal Ostrovany do vedení Brock Nelson. Patnáct vteřin po něm se na druhé straně radoval Blake Coleman a vývoj utkání otočil po několika vteřinách Ondřej Palát. Utkání bylo najednou zajímavější a mělo větší náboj. Na začátku třetí části zvyšoval vedení Brayden Point a gólem do prázdné branky uzavřel skóre zápasu Patrick Maroon.

5. ZÁPAS
Tampa Bay Lightning – New York Islanders 1:2 OT (0:1, 1:0, 0:0 – 0:1)

Islanders vstoupili do utkání aktivněji a dostali se v první části do vedení díky úspěšně využité přesilovce. Vedení jim vydrželo pouze do času 24:00, kdy vyrovnával obránce Victor Hedman. Po několika šancích a velmi vyrovnaném výkonu jsme po šedesáti minutách hry zamířili do prodloužení. V čase 92:30 se dostali do přečíslení Lee a Eberle, druhý jmenovaný vystřelil od kruhu přesně do branky a vynutil si pokračování série.

6. ZÁPAS
New York Islanders – Tampa Bay Lightning 1:2 OT (1:1, 0:0, 0:0 – 0:1)

Do dalšího utkání o přežití vstoupili hráči Islanders skvěle, po pěti minutách vedli zásluhou Devona Toewse. Tampa ovšem dlouho odpověď nehledala a po dvou minutách srovnával Victor Hedman, skóre pak zůstalo dlouho stejné. Utkání dospělo až do prodloužení, které ve 14. minutě ukončil Anthony Cirelli, ten poslal Blesky do finále bojů o Stanley Cup!


Konečný stav série Tampa Bay Lightning – New York Islnders 4:1
 

Česko-slovenská stopa v sérii:
Erik Černák (Tampa Bay Lightning) – 0+2
Ondřej Palát (Tampa Bay Lightning) – 3+1

Nejlepší střelci série:
Victor Hedman (Tampa Bay Lightning) – 4 góly
Ondřej Palát (Tampa Bay Lightning) – 3 góly
Brayden Point (Tampa Bay Lightning) – 3 góly

Brankáři v sérii:
Andrei Vasilevsky (Tampa Bay Lightning) – 6 zápasů, 11 inkasovaných gólů, úspěšnost zákroků 93,33 %
Thomas Greiss (New York Islanders) – 1 zápas, 3 inkasované góly, úspěšnost zákroků 66,67 %
Semyon Varlamov (New York Islanders) – 6 zápasů, 16 inkasovaných gólů, úspěšnost zákroků 92,12 %

Shrnutí série Colorado Avalanche – Dallas Stars

(foto. nhl.com)

1. ZÁPAS
Colorado Avalanche – Dallas Stars 3:5 (1:3, 2:1, 0:1)
V první části byli aktivnější Stars, první branku vstřelil Tyler Seguin. Vyrovnat dokázal bleskově Nathan MacKinnon, ale Hvězdy přidaly další dva zásahy a po první periodě držely zasloužený náskok o dvě branky. V úvodu druhé třetiny se zranil Phillip Grubauer a do brány tak musel Pavel Francouz. Hráči Dallasu nadále působili aktivněji, ale gólu se nedočkali. Na druhé straně snížil kapitán Gabriel Landeskog, o pět minut později zaznamenal druhou přesnou trefu Radulov. O drama do třetí třetiny se postaral MacKinnon, který opět snížil na rozdíl jediného gólu. V poslední části banku vstřelili už pouze hráči Stars a uzavřeli tak střelecký účet prvního zápasu série.

2. ZÁPAS
Colorado Avalanche – Dallas Stars 2:5 (1:0, 1:4, 0:1)
První třetina byla jednoznačně v režii Lavin, branku však dokázal vstřelit pouze Nathan MacKinnon. V první polovině druhé třetiny Colorado nadále kontrolovalo hru, na 2:0 zvyšoval Mikko Rantanen. Jenže poté už nebylo na hřišti jiného týmu než Stars, když góly postupně vstřelili Pavelski, Faksa, Radulov a Lindell. V poslední periodě stanovil konečné skóre trefou do prázdné branky Jamie Oleksiak.

3. ZÁPAS
Dallas Stars – Colorado Avalanche 4:6 (1:0, 0:3, 3:3)
Hvězdy po úvodní periodě vedly 1:0 zásluhou Tylera Seguina, ovšem Avalanche v prostředním dějství vsítili hned tři branky a zaslouženě po druhé třetině vedli. Stars se potom v závěrečné části podařil comeback a dokonce otočit skóre ve svůj prospěch, ale Laviny vzápětí odpověděly a poté odskočily do vedení 5:4, výhru pečetil střelou do prázdné Bellemare.

4. ZÁPAS
Dallas Stars – Colorado Avalanche 5:4 (3:0, 0:2, 2:2)
Úvodní perioda byla jasnou záležitostí Dallasu – 3:0, přičemž dvakrát využil přesilovou hru. Na konci třetiny se postupně dokázali do hry dostat i hráči Avalanche. V prostřední části hry byli hokejisté z Denveru lepším týmem, góly vstřelili Nichushkin a Makar. Ve třetí části se Dallas dostal do trháku a po brance na 5:2 nahradil v brance Pavla Francouze Michael Hutchinson. Hrači Lavin už dokázali pouze snížit na rozdíl jediného gólu – první matchball pro Dallas.

5. ZÁPAS
Colorado Avalanche – Dallas Stars 6:3 (5:0, 1:2, 0:1)
První třetina měla opravdu jednoznačný spád, jelikož Colorado nasázelo 5 branek. Po prvním gólu v 5. minutě to ještě vypadalo na vyrovnané utkání, ale pak přišlo na řadu rozmezí mezi 12. a 15. minutou, kdy Laviny nasázely zásluhou Burakovkeho, MacKinnona, Kadriho a Girarda čtyři branky a šly do trháku 5:0. Jen pro zajímavost, na brankách Colorada v první třetině se podílelo čtrnáct různých hráčů. Ve druhé části Stars dokázali snížit na rozdíl tří branek, jenže Avalanche vstřelili šestý gól a pohřbili všechny šance Hvězd na výhru v zápase. V poslední periodě už se zápas jen dohrával, na konečných 6:3 snižoval kapitán Jamie Benn.

6. ZÁPAS
Dallas Stars – Colorado Avalanche 1:4 (1:1, 0:1, 0:2)
Hvězdy měly lepší vstup do utkání. V prvních deseti minutách působily lepším dojmem. Colorado si prakticky nic nevytvořilo ani při přesilové hře. Dallas šel do vedení, když skóroval Heiskanen. Avs vstřelili gól do šatny zásluhou Zadorova. Ve druhé třetině už měly Laviny více ze hry, otočily průběh utkání, když branku vstřelil Makar. Ve třetí třetině byli hráči z Denveru aktivnější. Ve 44. minutě přidal další branku Rantanen. Od té doby se Colorado začalo pomalu, ale jistě soustředit, aby zápas dotáhli do vítězněho konce. V závěru pečetil výhru Avs Nathan MacKinnon do prázdné brány.

7. ZÁPAS
Colorado Avalanche – Dallas Stars 4:5 po prodl. (2:1, 1:1, 1:2 – 0:1)
V první třetině působilo aktivněji Colorado, i přes to, že inkasovalo již ve třetí minutě. Poté vstřelilo dvě branky a šlo do šaten se zaslouženým vedením 2:1. Ve druhé části hry jsme mohli vidět jednu trefu na každé straně, a tak Avs i po druhé třetině vedli. Ve třetí třetině jsme nadále sledovali vyrovnanou bitvu, když už to vypadalo, že by Avalanche mohli zvítězit gólem v čase 56:20, celek z Texasu dokázal vyrovnat hned o 10 sekund později, zápas tedy muselo rozhodnout prodloužení. V prodloužení rozhodl střelou z mezikruží Joel Kiviranta, který v tomto utkání zaznamenal hattrick a stal se nečekaným hrdinou Stars.

Konečný stav série Colorado Avalanche – Dallas Stars 3:4

Česko-slovenská stopa v sérii:
Radek Faksa (Dallas Stars) – 2+3
Andrej Sekera (Dallas Stars) – 0+1
Pavel Francouz (Colorado Avalanche) – úspěšnost zákroků 86,15 %

Nejlepší střelci série:
Alexander Radulov (Dallas Stars) – 5 gólů
Nathan MacKinnon (Colorado Avalanche) – 5 gólů
André Burakovsky (Colorado Avalanche) – 4 góly

Brankáři v sérii:
Phillip Grubauer (Colorado Avalanche) – 1 zápas, 3 obdržené góly, úspěšnost zákroků 70 %
Pavel Francouz (Colorado Avalanche) – 4 zápasy, 15 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 86,15 %
Michael Hutchinson (Colorado Avalanche) – 4 zápasy, 9 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 93,43 %
Anton Chudobin (Dallas Stars) – 7 zápasů, 23 obdržených gólů, úspěšnost zákroků 89,59 %
Ben Bishop (Dallas Stars) – 1 zápas, 4 obdržené góly, úspěšnost zákroků 78,95 %

Exkluzivní rozhovor s Matějem Blümelem

Otázka na úvod: Jak velkou roli ve vaší hokejové kariéře hraje váš otec, bývalý rozhodčí? Nechtěl jste být někdy jako on?
„Velkou, víceméně mě přivedl k hokeji a naučil mě bruslit, takže za to vděčíme jemu. Spoustu hráčů se stali rozhodčími, ale já bych chtěl zůstat u hraní.“

Jak vzpomínáte na svůj první reprezentační start v Salcburku?
„To bylo skvělý, všichni jsme se tehdy moc těšili na ten první zápas.“

Když zůstaneme u reprezentace, hodně se vám v roce 2017 povedl Memorial Ivana Hlinky, kde jste v závěru nestačili na Kanadu a brali jste stříbro, kam tento úspěch ve své kariéře zatím řadíte?
Tak zatím je to hodně vysoko, nikdo nám tehdy nevěřil a my vybojovali stříbro, za což jsme pak byli i rádi.“

V roce 2017 jste z Pardubic zamířil do zámoří, proč jste se tehdy rozhodl odejít do USHL?
Tak po memoriálu jsem dostal přes agenta nabídku jít do Waterloo, do USHL, protože je tam možnost si při tom dělat školu a nehrát jen hokej. Strašně moc mě to lákalo a tak jsem šel.

Jak byste popsal styl hokeje v USHL?
„Hodně rychlý, fyzický a i když je to juniorská soutěž, dodržuje se tam hodně taktika.“

Co vám daly 2 roky působení v místní soutěži?
„Daly mi mnoho zkušeností do dalšího života. Ne jen hokejové zkušenosti, ale i to, jak se postarat sám o sebe.“

Na draftu si vás vybral Edmonton, jak jste si užil následný nováčkovský kemp?
„Ten kemp byl super, i tím, že jsem tam byl s Tomášem Mazurou. Užili jsme si to a poznali zase spoustu nových věcí.“

Co vás na organizaci Oilers nejvíc oslovilo?
„Určitě ta profesionalita všech lidí a trenérů, kteří se o nás starali. A také atmosféra, když jsem vešel do kabiny, jak to na vás dýchne, to je neskutečný pocit.“

Po působení v USHL jste se vrátil do Pardubic, bylo to i kvůli možnosti se předvést před juniorským šampionátem?
„Ano, určitě.“

Jak vzpomínáte na mistrovství světa dvacítek v Ostravě a Třinci?
Tak to každý hráč chce zažít. Ta atmosféra co nás tam provázela každý den, to je neskutečný. Hrát MS doma, to je nejvíc. Škoda jen výsledku…“

Když se na turnaj podíváte zpětně, co vám chybělo právě k lepšímu výsledku?
„Síla, protože bohužel, se nám dost hráčů zranilo. Samozřejmě, ale jsme se ve čtvrtfinále přesvědčili, že jsme na Švédy neměli.“

Po šampionátu jste se vrátil do Pardubic, kde jste hráli o udržení v extralize, což se vám nakonec i podařilo, byla to velká úleva?
Samozřejmě po celé té sezóně to byla obrovská úleva. Pocit byl skvělý, když jsme to udrželi, protože Pardubice patří do extraligy.“

Jak jste během delší letní pauzy trénoval?
„Hodně, ikdyž ze začátku to bylo trochu omezený kvůli karanténě, tak jsem se snažil připravit co nejlíp.“

V přípravném Generali Česká Cupu jste dostal roli v prvním útoku, co na tuto příležitost říkáte?
Tak nečekal jsem to, ale jsem za to moc rád. Cítím se dobře a budu se snažit tu příležitost využít.“

Těšíte se na start extraligy?
„Hodně se těším.“

Nyní se přesuneme na pár otázek od našich fanoušků. Spoustu z nich by zajímalo, kdo je váš hokejový vzor a proč?
„Úplně nemám hokejový vzor, spíš se snažím sledovat hráče a odkoukat od nich to co dělají dobře jak na ledě, tak mimo led. Ale třeba mám rád Connora McDavida nebo Austona Matthewse.“

Pokud by se vám sezóna povedla podle očekávání, vydáte se po ní zabojovat o místo v kádru Oilers, nebo plánujete setrvat déle v Evropě?
Moc o tom nepřemýšlím. Chci jít od zápasu k zápasu a uvidíme, co se stane.“

Dále by fanoušky zajímalo, jestli byste raději vyhrál Stanley Cup nebo zlatou medaili na mistrovství světa?
Na to nejde úplně odpovědět. Pro medaili z MS bych udělal cokoli, ale na druhou stranu Stanley Cup je Stanley Cup. Byl bych rád za oboje stejně.“

Nakonec musíme předat také dotaz od Vašeho kolegy Honzy Mandáta: „Ahoj Matěji. Víš co je ofsajd?“
„No myslel jsem si, že vím, ale vidím to tak, že asi budu muset poprosit tátu, ať mi to ještě jednou vysvětlí. 😂😂😂“

Tak, to byla poslední otázka, moc děkujeme za váš čas a hodně štěstí v sezóně!
Děkuji, mějte se!“

Souhrn série Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 

(foto: nhl.com)

1. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 5:0 (1:0, 3:0, 1:0)
Rytíři z Vegas se dostali do vedení v polovině první třetiny díky přesné trefě Jonathana Marchessaulta. Od toho momentu už vedení nepustili a díky dalším gólům, které přidali Smith, Stone, Tuch a Pacioretty porazili Canucks. Jediným kanadským zástupcům ve druhém kole nepomohlo ani střídání gólmanů po pátém inkasovaném gólů.

2. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 2:5 (0:2, 1:1, 1:2)
Na začátku druhého utkání udeřili jako první hráči Canucks, trefil se Tyler Toffoli, vedení navýšil v 11. minutě přesilovkovou trefou Bo Horvat. Ve druhé periodě si oba týmy připsali po jednom gólu, nejdřív se radoval Alex Tuch z Vegas, pár chvil po něm na druhé straně Elias Petterson. Na začátku třetí třetiny skóroval opět kapitán Vancouveru, Bo Horvat. Téměř dvě a půl minuty před koncem snížil na 2:4 Max Pacioretty, ale o minutu později potvrdil gólem do prázdné branky Tanner Pearson vítězství Canucks.

3. ZÁPAS
Vancouver Canucks – Vegas Golden Knights 0:3 (0:2, 0:0, 0:1)
Ve třetím duelu se dostalo Vegas poměrně rychle do vedení, branky si připsali Alex Tuch a Zach Whitecloud. Hráči Vancouveru měli ve zbytku první třetiny několik šancí, bohužel je nevyužili. Druhá perioda změnu ve skóre nepřinesla, i když střelecká převaha na straně Vegas byla znát. Poslední trefa utkání padla na začátku poslední dvacetiminutovky, když využil početní výhodu Mark Stone.

4. ZÁPAS
Vancouver Canucks – Vegas Golden Knights 3:5 (1:2, 2:0, 0:3)
Do začátku zápasu vkročili lépe hráči z amerického města hazardu, kteří si v desáté minutě připsali přesilovkovou trefu. Na tuto akci odpověděl o pár minut později Elias Petterson, který také využil početní výhodu. Po úvodní dvacetiminutovce svítil na velké kostce nad ledem stav 1:2, dalším střelcem Vegas se stal Chandler Stephenson. Ve druhé části využili své šance hráči Canucks, konkrétně Horvat a Toffoli, takže Vancouver mířil do třetí třetiny s jednobrankovým náskokem. Ze srovnání se brzy radoval Nate Schmidt, další góly vstřelili jeho spoluhráči Pacioretty a Karlsson. Rytíři z Vegas si po obratu v tomto utkání vybojovali první matchball.

5. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 1:2 (0:0, 1:1, 0:1)
Poprvé v sérii dostal od začátku utkání šanci v bráně Thatcher Demko, který v první třetině zastavil 10 střel Vegas, gólů jsme se nedočkali ani na druhé straně. Ve 36 minutě se straně Rytířů skóroval Shea Theodore, 24 vteřin po něm se radovali hráči kanadského celku díky přesné trefě Brocka Boesera. Rozhodla až poslední třetina, gól přidal Elias Petterson, Golden Knights nedokázali odpovědět a Canucks pro tentokrát odvrátili hrozbu vyřazení.

6. ZÁPAS
Vancouver Canucks – Vegas Golden Knights 4:0 (1:0, 0:0, 3:0)
Ve 3. minutě se dostali do vedení hráči Canucks díky přesné trefě Jakea Virtanena! Toto vedení už nepustili, ačkoliv byla střelecká převaha výrazně na straně Vegas, nikdo z Rytířů nedokázal skórovat. Výhru Vancouveru pojistili J. T. Miller, Quinn Hughes a Bo Horvat, kteří skórovali ve třetí třetině. Skvělý výkon předvedl také gólman kanadského celku, Thatcher Demko, který zlikvidoval všech 48 střel.

7. ZÁPAS
Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 3:0 (0:0, 0:0, 3:0)
V zápase o vše jsme mohli od začátku pozorovat střeleckou převahu hráčů z Vegas. Canucks ve druhé polovině prostřední části dostali zajímavou možnost v podobě pětiminutové přesilovky, svou šanci nevyužili. Po druhé třetině byl sice stav 0:0, ve střelách ovšem dominovali Rytíři poměrem 21:6. První gól zápasu padl až v 54. minutě, připsal si ho Shea Theodore! Hráči Vancouveru se snažili odpovědět a riskovali s odkrytou bránou, do ní se nakonec trefili Alex Tuch a Paul Stastny. Rytíři z Vegas se radovali z postupu do konferenčního finále, ve kterém se utkají s Dallasem!

Konečný stav série Vegas Golden Knights – Vancouver Canucks 4:3

Česko-slovenská stopa v sérii:
Tomáš Nosek (Vegas Golden Knights) – 0+0

Nejlepší střelci série:
Alex Tuch (Vegas Golden Knights) – 4 góly
Max Pacioretty (Vegas Golden Knights) – 4 góly
Bo Horvat (Vancouver Canucks) – 4 góly
Elias Petterson (Vancouver Canucks) – 3 góly

Brankáři v sérii:
Jacob Markström (Vancouver Canucks) – 4 zápasy, 15 inkasovaných gólů, úspěšnost zákroků 89,4 %
Thatcher Demko (Vancouver Canucks) – 4 zápasy, 2 inkasované góly, úspěšnost zákroků 98,5 %
Robin Lehner (Vegas Golden Knights) – 6 zápasů, 9 inkasovaných gólů, úspěšnost zákroků 93,4 %
Marc-André Fleury (Vegas Golden Knights) – 1 zápas, 3 inkasované góly, úspěšnost zákroků 90,3 %