Exkluzivní rozhovor s Matějem Chalupou 

Útočník Mountfieldu HK, Matěj Chalupa, jenž nedávno povýšil a podepsal kontrakt s Chicagem Blackhawks, nám zodpověděl pár otázek. Vyprávěl nám o angažmá v Plzni, ke komu vzhlíží a jaké to je hrát pod Vladimírem Růžičkou. 

Své první hokejové kroky jste udělal v Letňanech, jak na toto období vzpomínáte?  

Vzpomínám na to samozřejmě rád. Přivedli mě tam rodiče. Začínal jsem kvůli tomu, že hokej hrál můj bratr. Takže vzpomínky na tyto kroky jsou určitě příjemné.  

Přišla změna a Vy jste zamířil do Plzně. Cítil jste, že potřebujete změnu prostředí?  

Ono to bylo trochu komplikovanější. V Letňanech to končilo extraligou dorostu a juniorská soutěž už byla kraj nebo něco takového. Já jsem cítil, že se potřebuju posunout někam výš a rozhodl jsem se pro Plzeň.  

Když jste hrál v Plzni, nastupoval jste ještě za jiné týmy, Klatovy, Litoměřice a za Ústecký Slovan. Bylo to pro Vás fyzicky a psychicky náročné?  

Fyzicky ani úplně ne, ale psychicky docela ano. Pořád jsem cestoval tam a zpátky, takže na tu psychiku to úplně ideální nebylo ale zvládl jsem to.   

V juniorské lize jste v roce 2017 vyhrál mistrovský titul s Plzní a byl jste nejproduktivnějším hráčem celé soutěže. Dokážete nám říct, co tenkrát stálo za úspěchem a Vaší skvělou formou?  

Sezona byla celkově dobrá. Měl jsem kolem sebe spoustu spoluhráčů, se kterými jsem si dokázal vyjít a vyhověli jsme si. Potom to vygradovalo tím, že jsme vyhráli titul. Měli jsme opravdu skvělou partu. Kvůli tomu jsme i vyhráli titul, že jsme byli super parta a nic nás nikdy nerozhodilo.  

Následoval přesun do Hradce Králové. Proč jste změnil působiště i když se Vám v Plzni dařilo?  

V plzeňském A-týmu jsem nedostal velkou šanci hrát, rozhodl jsem se, že půjdu na zkoušku do Hradce. Naštěstí mi to tady vyšlo a jsem moc rád, že tady jsem tu šanci dostal a chytil ji za pačesy, dostal jsem tu prostor a vyhrál jsem se.  

Jaké to je, být pod vedením trenéra Vladimíra Růžičky?  

Já si to užívám, jsem s ním spokojený. Je to pan trenér, něco už dokázal, ať už jako hráč nebo trenér a já jsem velmi rád, že pod ním můžu hrát.  

Hradeckému Mountfieldu se v lize mistrů hodně dařilo. Popište nám rozdíly mezi ligou mistrů a českou extraligou.  

Hlavním rozdílem je určitě kvalita zahraničních klubů, ať už to byl třeba německý Mannheim nebo švýcarský Zug. Nám se tam hodně dařilo, ale v extralize to tak úplně nebylo a nedařilo se nám, bylo to specifické. Na druhou stranu si myslím, že jsme udělali celkem úspěch a je to příjemné na to teď s odstupem času vzpomínat.  

Pauza byla od března velmi dlouhá a teď už musíme zase čekat na hokej, kvůli šířící se pandemii koronaviru. Jak se připravujete teď a je ta příprava odlišná oproti minulé?  

Po konci sezony v březnu se opatření začala uvolňovat až někdy v květnu, byla to klasická letní příprava a od června jsme chodili na led. Teď, když je soutěž přerušená, nesmí se nic, nemůžeme na zimák, ani dovnitř. Dostali jsme individuální tréninkové plány, ale teď už trénujeme s týmem venku.  

Nedávno jste podepsal s Blackhawks. Jak se upekla Vaše smlouva s klubem, který v posledních deseti letech získal tři Stanley Cupy?  

Bylo to někdy koncem sezony, hráli jsme doma s Kladnem a přijel se podívat agent, který mi říkal, že přijel generální manažer z Chicaga a jejich hlavní skaut pro Evropu. Po zápase jsme šli společně na večeři, kde se řešilo, že by mě chtěli. Poté jsme se neviděli, ale řešilo se to dál, jednání se trochu zkomplikovala kvůli koronaviru, ale smlouvu jsem nakonec podepsal koncem května.  

Proč si myslíte, že jste zaujal Chicago, ačkoliv bodově nepatříte mezi produktivní hráče?  

Abych řekl pravdu, tak vůbec netuším. Osobně si myslím že mi hodně pomohla liga mistrů, kde jsem dal pár gólů a dá se říct, že se mi tam celkem dařilo.  

Co děláte rád ve volném čase, když nehrajete hokej?  

Ve volném čase jsem rád doma s rodinou, pokud to tedy jde. Taky chodíme s kamarády na tenis, občas si trochu zahrát nebo vyrazím na procházku se psem.  

Kdo je Vaším hokejovým vzorem?  

Odmala byl mým vzorem brácha, kvůli kterému jsem začal hrát. K němu jsem vždycky vzhlížel a chtěl jsem být jako on, protože byl vždycky výš a byl úspěšnější. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *