Exkluzivní rozhovor s Klárou Peslarovou

Může to být pro některé velký nezvyk, ale hokej hrají i ženy. V tomto rozhovoru jsme vyzpovídali českou brankářku ve službách švédského MODO, Kláru Peslarovou. “Jsme vděčné, když dostaneme možnost navlíknout dres,” uvedla rodačka z Ostravy, která je letošní hokejistkou roku a v této anketě vyhrála již potřetí (2014, 2016, 2020). 

Již třetí sezonu hájíte klubové barvy švédského MODO v ženském hokeji. Proč jste tenkrát s nabídkou souhlasila a jak probíhal Váš přestup sem? 

Po roční pauze (hraní v Česku) jsem se chtěla vrátit zpět do Švédska, kde jsem věděla, jak liga vypadá a co očekávat. Rok od roku je liga lepší a lepší. Proto jsem kontaktovala kluby, a právě s MODem jsme se domluvili na solidních podmínkách. Také to byl jeden z klubů, který měl opravdový zájem.

V posledních zápasech jste udržela dvě čistá konta. Co stojí za Vaší skvělou formou? 

Lehce jsme s týmem kolísaly, máme velký problém v koncovce. Trošku mi to vzalo sebevědomí, kdy jsem šla do zápasu s takovými nešvary v hlavě, že abychom vyhrály, nesmím pustit gól, maximálně jeden. Hodně jsem se s tím prala. Díky přestávce v NHL jsem měla možnost a mám možnost trénovat s Linusem Ulmarkem, trošku mi promluvil do duše. Našla jsem nové sebevědomí, hodně mi pomohl.

Na začátku Vaší kariéry jste musela hrát s muži. Jak okolí vnímalo, že v bráně hraje žena? 

Já jsem vyrůstala s kluky, pro mě, rodinu a známé to nebylo nic špatného. Pro ostatní neobvyklé, že v bráně je dívka. Ať si lidé říkají, co chtějí, holky mohou dělat každý sport stejně tak jako kluci. Připomínek se samozřejmě nezbavíme, ale k tomu se stačí jen pousmát.

Vzpomínáte si, jestli byl tehdejší přístup trenérů odlišný pro kluky a pro Vás? 

Přístup trenéra byl stejný. Ba naopak můj otec byl pár let šéf trenérem mládeže, tak jsem to měla horší. Samozřejmě si povídali, že hraju jen díky tatínkovi, ale nemyslím si to. Naopak, přístup se teď mění, trenér si nemůže nic dovolit. Chybí respekt a výchova

Setkala jste se během své kariéry s někým, kdo neunesl, že hrajete hokej nebo někoho, kdo je proti ženskému hokeji? 

Samozřejmě to slýcháte furt. Článek, co článek vidíte ty komentáře. Proto si jen říkám, zda není lepší držet jazyk za zuby (ruku dále od klávesnice) a nekomentovat. Mě osobně nezajímá fotbal a taky to nikde nepíšu. Pokud člověk nemá zájem o ženský hokej, tak ať to nekomentuje. My se tím hokejem bavíme, nevyděláváme peníze, jsme vděčné, když dostaneme možnost navlíknout dres. Hold Česko je národ, kde každý pronásleduje své vlastní EGO. 

Myslíte si, že by se mohla česká reprezentace žen dostat v budoucnosti i na zimní hry? 

Věřím v to, že bychom se mohly dostat poprvé v historii na zimní hry. Máme na to skvěle našlápnuto. 

Během léta jsme mohli sledovat dohrání NHL. Komu fandíte a proč? 

Fandila jsem tak nějak všem, Pastovi (Boston), Viktorovi (Tampa)…

Co je teď pro Vás největším cílem? 

Momentálně mým cílem jsou zimní hry a za tím si jdu. Co přijde v mém osobním životě, tím se nechám překvapit.

Před několika dny jste se stala vůbec první členkou projektu Šimona Hrubce, Saves Help. Jak jste se stala posilou této dobročinné organizace? 

Kontaktoval mě sám Šimon Hrubec, poté stačil jeden telefonát a kývla jsem. Je to super a je mi ctí být součástí tohoto projektu.

Kdo Vás v hokeji inspiruje a motivuje? 

Je to především rodina, která mě motivuje a inspiruje. Co se týče té hokejové stránky, tak to je Henrik Lundqvist a Kim Martin Hasson. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *