Exkluzivní rozhovor s Janem Jeníkem

První otázka: Jak jsi se dostal k hokeji?
K hokeji mě přivedl táta, když mi byly asi tři roky.

Máš nějaký hokejový vzor?
Pavel Datsyuk, už od malička se mi jeho líbil jeho styl hry. Naprosto se lišil od ostatních hráčů.

Před sezonou 2017/2018 jsi se dostal do organizace Bílých Tygrů, proč tvé kroky směřovaly právě tam?
Organizace Bílých Tygrů mě oslovila a velmi zaujala. Líbilo se mi, jak pracují s mladými hráči a jaké mají podmínky.

V A-týmu jsi dokonce odehrál pár utkání, ve kterých sis připsal dva body za asistence, jak na extraligu vzpomínáš?
Byl to pro mě splněný sen a jsem moc rád, že jsem dostal šanci se v A-týmu předvést.

Větší prostor jsi dostával v Benátkách, jak moc byla Chance liga od extraligy odlišná?
Extraliga je 100% rychlejší a o něco důraznější. Ale myslím si, že Chance liga je výborná zkušenost, za kterou jsem moc rád.

V roce 2018 tě čekal draft do NHL, jak vzpomínáš na combine testy? Co pro tebe bylo nejnáročnější?
Byla to skvělá zkušenost, kterou jsem si náramně užil. Nejnáročnější asi bylo VO2 max testing.

Poté si tě ve třetím kole zamluvila Arizona, čekal jsi zrovna tento tým?
Byl to pro mě splněný sen. V tu chvíli jsem byl rád za to, že jsem zrovna já draftovaný. Vůbec jsem nevěděl, kdo by si mě mohl vybrat, takže rozhodně nečekal.

V Arizoně jsi se kromě nováčkovského kempu dostal i na tréninkový kemp před NHL, jaký v nich byl hlavní rozdíl?
Největší rozdíl by byl určitě v dovedností hráčů. Všichni hráči NHL mají nadstandardní dovednosti a k tomu všemu dokáží pracovat v neuvěřitelném tempu.

Následně ses vrátil na začátek sezony do Liberce, také jsi se dostal na finální soupisku pro mistrovství světa do dvaceti let 2019 v Kanadě, jak se ti turnaj líbil?
Byla to skvělá zkušenost. Trochu mě mrzelo, jak pro nás turnaj dopadl, bylo to trochu nešťastné, ale i tak jsem si to náramně užil.

Poté jsi zůstal v Kanadě, kde si hrál za Hamilton, jak těžké bylo se adaptovat na tamní hokej?
Osobně si myslím, že kanadský styl mi vyhovuje víc, takže přesun nebyl až tak hrozný. Naopak jsem si to hrozně užíval.

V čem je juniorka od lig v Česku odlišná?
Každá liga má něco svého. Mně osobně vyhovovala juniorka úplně nejvíc, jelikož mi umožnila vysoký ice-time proti hráčům v mém věku. Mohl jsem si toho dovolit více než například v Chance lize. Seniorský hokej je hodně o taktice a síle, tak si myslím, že je o něco těžší se tam prosadit.

Loni v létě jsi znovu zamířil do Arizony, v rámci tréninkového kempu jsi tentokrát odehrál i pár zápasů, jak vzpomínáš na ten první, kde jsi dokonce shodil rukavice?
Byl to úžasný zážitek. Hráli jsme v Las Vegas a byla plná hala. Neskutečná atmosféra.

Co ti tyto kempy v A-týmu Arizony zatím daly?
Hlavně zkušenosti jak do života, tak pro hokej.

Poté ses vrátil do Hamiltonu, kde jsi měl neskutečnou sérii zápasů, ve kterých jsi bodoval, stalo se ti to už někdy předtím v kariéře?
Určitě stalo, ale bylo to něco speciálního na takovém hokejovém levlu. Strašně jsem si to užíval a měl jsem skvělou podporu celého týmu.

Také jsi se dostal do nominace na šampionát dvacítek, jak turnaj zpětně hodnotíš? Pomáhalo vám během zápasů domácí prostředí?
Nikdy jsem nic lepší nezažil. Bylo neskutečné, jak nás diváci podporovali. Nezažil jsem lepší atmosféru. Hrozně mě mrzelo, když jsem se zranil.

Zmíněné zranění tě přinutilo ukončit sezonu, jak je na tom noha nyní? A jak probíhala léčba?
Jsem 100% připravený a zdravý. Cítím se skvěle a jsem moc rád, že to mam vše za sebou. Musel jsem hodně rehabilitovat a stálo mě to hodně sil, ale rozhodně se to vyplatilo a teď toho nelituji.

Arizona tě nyní poslala na hostování do Finska, jak se na novou výzvu v Evropě těšíš?
Jsem hrozně natěšený. Už mi hokej strašně chyběl a asi to bude zvláštní pocit, znovu hrát po tak dlouhé době.

Když se podíváš na svou dosavadní kariéru, co zatím považuješ za svůj nevětší hokejový úspěch?
Pro mě je ten největší úspěch být nominován do národního týmu. To pro mě znamená nejvíc. A poté definitivně být draftovaný do NHL.

A poslední otázka, čeho bys chtěl v hokeji ještě dosáhnout?
Definitivně vyhrát medaili s národním týmem. Myslím si, že to by byl asi ten nejkrásnější pocit, jelikož jsem všechny mistrovství a zimní hry doma sledoval a hrozně je prožíval.

Autor: Denisa Veselá

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *