Hossovi se dostalo velké pocty, jeho číslo vystoupalo mezi největší legendy Chicaga!

Už rok věděl, že jeho číslo 81 bude viset pod střechou United Center. Přesto ale Marián Hossa během ceremoniálu, na kterém byli přítomni všichni jeho nejbližší, nedokázal zadržet slzy. Stal se osmým hráčem, jehož dres vedení Chicaga vyřadilo, a zařadil se tak mezi hokejové legendy po boku Bobbyho Hulla, Stana Mikity nebo Tonyho Esposita.

(foto: nhl.com)

Už jako malý byl k hokeji od začátku vedený, jeho otec František byl bývalým trenérem slovenské hokejové reprezentace. Když v pěti letech nastoupil do Dukly Trenčín, jeho kouč žasl nad jeho schopnostmi bruslení v tak raném věku. Postavil ho na pozici centra, později ho ale přesunul na pravé křídlo. V Trenčíně strávil celou svojí dorosteneckou a juniorskou kariéru a během této doby získal i juniorský mistrovský titul.

V sezóně 1996/97 se jako sedmnáctiletý poprvé představil v dresu Vojáků v seniorské extralize. V tomto ročníku nasbíral neuvěřitelných 64 bodů za 35 branek a 29 asistencí, a i díky němu se se svými spoluhráči stali mistry Slovenska. Jeho obrovský talent neušel ani pozornosti NHL a na konci roku si ho v prvním kole draftu a celkově na 12. místě vybrala Ottawa.

V zámoří se ukázal ve velkém stylu. V přípravných zápasech se dokonce i gólově prosadil, ostrý start do sezóny mu ale nevyšel. V prvních sedmi utkáních zaznamenal jen jednu asistenci a klub ho poslal na farmu do WHL. Tam ale ukázal svůj potenciál. Za Portland Winter Hawks odehrál 49 zápasů, zaznamenal bilanci 43+37 a velmi tak přispěl k zisku Memorial Cupu. Další rok v nejlepší hokejové lize světa už mu neunikl. V sezóně 1989/90 kvůli zranění kolene nastoupil jen do 60 utkání, v té následující se ale s 29 góly vyhoupl do čela střelecké listiny Senátorů.

Svým střeleckým uměním udivoval i nadále. Poprvé se přes hranici 30 gólů dostal v sezóně 2000/01. Ve stejném roce stanovil klubový rekord v počtu asistencí v jednom zápase, kdy v utkání proti Tampě dokázal zaznamenat 5 gólových přihrávek. V posledních dvou letech, kdy hájil barvy klubu z kanadského hlavního města, dominoval nejen v kabině, ale i v celé lize. V obou ročnících opanoval klubové střelecké tabulky, v roce 2004 se umístil na 3. místě v žebříčku střelců celé NHL. Během výluky NHL se společně s bratrem Marcelem přesunuli do švédského Mora IK.

Po návratu za oceán podepsal po táhlých dohodách poslední možný den novou smlouvu se Senators, několik hodin po podpisu byl ale nečekaně vyměněn do Atlanty Thrashers za Danyho Heatleyho. Tento trade patří mezi vůbec největší v celé historii zámořského hokeje. Nové působiště ale na jeho kvalitách nic nezměnilo. Bodově nadále vyčníval a vybojoval si v týmu pozici asistenta kapitána, se svými spoluhráči ale nedokázali dosáhnout většího kolektivního úspěchu.

V roce 2008 končila Mariánovi v Atlantě smlouva a všichni se ho snažili získat. Expert na přesuny na poslední chvíli ale opět dostál svému jménu a v nejzazším možném termínu byl poslán do Pittsburghu, kde měl společně se Sidneym Crosbym a Evgeniem Malkinem pomoci Tučňákům k titulu. I když Penguins podlehli ve finále o Stanley Cup Detroitu, rok strávený v Pensylvánii rozhodně nemůže označit za nepovedený.

Po konci ročníku se stal volným hráčem. Na stole mu jako první přistála několikaletá nabídka z Edmontonu, nakonec ale uzavřel roční smlouvu s klubem, který ho v loňském roce porazil ve finále, s Detroitem. Do té doby oblékal dres s číslem 18, to ale v kabině už měl Kirk Maltby, tak si ho čtyřnásobný účastník All-Star Games změnil na 81, se kterým dohrál až do konce své kariéry. V první sezóně v dresu Red Wings se dostal znovu do finále, které mělo stejné složení jako minulý rok, ovšem slovenský aktér obou sérií znovu odešel jako poražený.

V roce 2009 se jako volný hráč připojil ke klubu Chicago Blackhawks, se kterým podepsal kontrakt na 12 let. Opět byl „nucen“ oblékat číslo 81, protože jeho bývalé číslo 18 viselo pod střechou United Center se jménem Denis Savard. I když nepatřil k největším kanonýrům Blackhawks, dokázal hned ve své první sezóně na břehu Michinganského jezera získat svůj první Stanleyův pohár, když ve finále s týmem porazili Philadephii poměrem 4:2 na zápasy.

Během výluky 2012/13 nikde nehrál, a to mu umožnilo plně se zotavit ze stávajících zranění z play-off minulé sezóny a do nadcházející naskočit v plné síle. A to se ukázalo jako dobré rozhodnutí, neboť i když musel slovenský reprezentant jeden zápas finálové série kvůli zranění zad vynechat, při své čtvrté finálové účasti se mohl radovat z druhého zisku Svatého Grálu.

Po páté se do finálových bojů o nejcennější hokejovou trofej podíval o dva roky později. I když ho střelecké štěstí trochu opustilo a v play-off vstřelil pouhé 4 góly, stačilo to k tomu, aby se svými spoluhráči mohl oslavovat zisk třetího poháru pro vítěze play-off NHL. Zajímavostí je, že dva z jeho čtyř gólů rozhodly o postupu Chicaga do další fáze.

V NHL strávil ještě dva roky, během kterých dosáhl na milníky, které ho zařadily mezi tu největší hokejovou smetánku. Celkově se jeho statistiky zastavily na 1309 zápasech s neuvěřitelným počtem 1134 bodů za 525 gólů a 609 asistencí. Kariéru ukončil po sezóně 2017/18, ve které ovšem nenastoupil do jediného utkání kvůli vyrážce, kterou mu způsobovala hokejová výzbroj.

Marián Hossa byl jedním z klíčových článků slovenské hokejové reprezentace. Svoji zemi reprezentoval na dvou juniorských šampionátech, kde ale Slováci nezaznamenali žádný úspěch. Jeho prvním seniorským turnajem bylo MS 1997 ve Finsku, kam přijel jako osmnáctiletý talent. Celkem se zúčastnil 6 mistrovství světa a 3 zimních her, konkrétně v Salt Lake City 2002, Turíně 2006 a Vancouveru 2010. Oblékal slovenský národní dres na Světovém poháru v roce 2004 a byl také součástí výběru Evropy v roce 2016. Jako jeden z mála špičkových slovenských hokejistů ale nemá ve sbírce medaili z vrcholné reprezentační akce.

Autor: Jiří Toupal

Like

Napsat komentář