Exkluzivní rozhovor s Martinem Kautem

Otázka na začátek: Jak jste se vlastně dostal k hokeji?

„Celá naše rodina je hokejová. Taťka byl gólman, brácha také hraje, a i můj strejda hrál hokej, takže asi ani nic jiného nepřipadalo v úvahu. Ve třech letech jsem začal hrát hokej a zatím v tom pokračuju.“

Měl jste nebo stále máte nějaký svůj hokejový vzor?

„Když to vezmu po lidské stránce, tak to je určitě můj brácha. Po stránce hokejové mám teď velký vzor v Nathanu MacKinnonovi, protože patří asi k nejlepším hráčům NHL, možná je aktuálně dokonce nejlepší na světě. Určitě hodně sleduju Davida Pastrňáka, ale když jsem byl v kabině s MacKinnonem, tak jsem se snažil koukat jenom na něho. Takže bych řekl jeho.“

S hokejem jste začínal ve Žďáru nad Sázavou. Jak vzpomínáte na tehdejší angažmá?

„Tam jsem prožil celé své mládí a určitě na to nezapomenu, protože Žďár mě vychoval. Pardubice mě pomohly k velkému hokeji, ale ve Žďáru mi určitě také pomohli a užíval jsem si tam mládí spolu s Martinem Nečasem, s Tomášem Havránkem. Měli jsme super partu a podařilo se nám postoupit z ligy mladšího dorostu do extraligy, takže na to určitě vzpomínám rád.“

A napadlo by Vás tenkrát, že o pár let později budete hrát nejprestižnější hokejovou ligu světa?

„Určitě ne, nenapadlo mě, že kluk ze Žďáru to může dotáhnout takhle daleko, to stejné asi Neči (Martin Nečas). Když jsem byl ve Žďáru, tak bylo mým cílem dostat se do extraligy, do Pardubic. Pak když jsem byl v extralize, tak jsem si postupně dával cíle vyšší a vyšší, a to bylo NHL. To se mi splnilo taky a teď je dalším cílem vydržet v NHL co nejdéle a podávat co nejlepší výkony.“

Komu jste fandil v NHL, než Vás draftovalo Colorado?

„Fandil jsem Bostonu, protože tam byl Pasta a když jsem byl úplně malý, tak jsem hodně fandil klubům, kde působil Jarda Jágr. Ať to byl Pittsburgh, Rangers, zkrátka tyto týmy. Ale než jsem byl draftován, tak jsem fandil Bostonu.“

Jak velký tlak jste zažíval, když si Vás vybral tým NHL rovnou v prvním kole draftu?

„Když se vrátím v čase před začátek draftu, tak my jsme tam letěli o tři dny dřív, protože já jsem musel odjet z combine testů kvůli nějaké vadě na srdíčku, kterou mi našli. Takže jsem musel opustit combine draft, tady jsem podstoupil takovou lehkou operaci, ani to nebyla operace srdce. Pak jsem letěl na draft s tím, že vůbec nevím, co mám očekávat. Čekal jsem, že budu draftován v prvním kole, ale po tom, co se mi tam stalo jsem nevěděl, jestli si mě vůbec někdo vybere. Takže jsem šel normálně na první den draftu, respektive jenom první kolo a pořád jsem nějak doufal, že zazní moje jméno. A když pickovalo Colorado jako šestnácté, tak bylo moje jméno a hrozně se mi ulevilo.“

Stal jste se druhým nejvýše draftovaným Čechem v Coloradu. Cítíte, že na vás vedení klubu spoléhá jako na budoucnost Avalanche?

„Asi ano. Určitě, protože většinou v těch prvních kolech očekávají od hráčů hodně, takže vím, že očekávání jsou. Teď jsem byl první dva roky na farmě (v AHL), nějak jsem si zvykal na tu Ameriku a myslím si, že pak když jsem byl nahoře, tak jsem ukázal, že to hrát můžu. Teď už je jenom na mně, jak se s tím popasuju a porvu se o místo pro další sezónu.“

Jak na vás při prvních zápasech zapůsobila atmosféra NHL?

„Tak já jsem zvyklý na dobrou atmosféru z Pardubek, která vlastně patří mezi ty nejlepší, pro mě vlastně úplně nejlepší v republice, plus asi ještě Kometa. Ale nedá se to samozřejmě srovnávat, tam přijde dvacet tisíc lidí a sice se tam nefandí, není tam žádný kotel, ale jsou tam prostě slyšet – když je nějaká šance nebo bitka, tak to jsou spokojení. Určitě jsem si užíval první zápas, když jsem hrál doma před fanoušky a ti byli slyšet skoro pořád, takže to bylo super.“

Jaký pocit bylo vstřelit první gól v NHL?

„Pocit to byl neskutečný, ale jde především o to, že to je asi moment, na který nikdy nezapomenu ve své kariéře, možná ani v životě. Jsem rád za to, že jsem si mohl splnit svůj dětský sen, protože spousta kluků o tom sní, ale nemají takové štěstí nebo se jim to nemůže podařit. Takže já jsem rád, že se mi to povedlo.“

A oslavoval jste ho nějak speciálně i mimo led?

„Vlastně ani ne, spíš až tady v Česku s rodinou a podobně. Po zápase jsme si dali pivko s mamkou, která tam byla, ale to je tak všechno. My jsme pak druhý den hned letěli na trip, takže nebyl ani čas nijak slavit.“

S kým z týmu se nejvíc bavíte, pokud z pochopitelných důvodů vynecháme Pavla Francouze?

„Tak hodně jsem se tam bavil s Evropany, jako byl Joonas Donskoi, Nikita Zadorov, hodně jsem se bavil s Tysonem Jostem, se kterým máme stejného agenta. Pak Matt Nieto, Bellemare byl super kluk. Ale tam se bavili všichni se všemi, i s MacKinnonem jsme se v klidu pobavili, takže úplně v pohodě.“

Jaké největší rozdíly mezi NHL a AHL jste zaznamenal?

„Když budu upřímný, tak pro mě bylo lehčí hrát v NHL než v AHL. Samozřejmě jsem odehrál jenom devět zápasů, takže můžu jenom tak nějak spekulovat, ale hrálo se mi tam zatím líp. Velký rozdíl byl v tom, že tam jsou všichni hodně hokejoví a ten hokej vám to usnadní – když každý ví, co má jak dělat. Ta farma je spíš jenom takový rychlý hokej, všechno do brány, hodně se dohrává. Takový jednodušší hokej, v NHL je to zajímavější, hraje se víc hlavou.“

Jak vycházíte s největšími hvězdami Lavin? Spoustu našich fanoušků například zajímá, jaký je Nathan MacKinnon mimo led.

„Tak Mac je určitě fajn kluk, je to lídr jak na ledě, tak mimo led. Je to typ člověka, se kterým jsem se zatím jinak v životě nestřetl. Není zlý nebo něco takového, ale chce být za každou cenu nejlepší a podle toho se na ledě i chová. Mimo led je úplně normální kluk jako ostatní. Ale na ledě chce být prostě nejlepší a chodí první na led, musí z něj i poslední odejít, takže díky němu ani nesbírám kotouče. Má svoje rituály a my ho respektujeme, protože patří mezi nejlepší hráče na světě.“

Co říkáte na dosavadní výkony Avs v play-off?

„První sérii vlastně vyhráli 4:1, tu Arizonu docela smázli, ale teď narazili na Dallas, který hraje super týmově, rozjela se jim první lajna. Takže série je aktuálně 3:2, právě dnes (2.9.2020, pozn. autora), v noci hrají. Upřímně jsem nečekal, že Dallas kluky takhle potrápí, ale nezbývá nic jiného než vyhrát 2 zápasy a otočit sérii, takže věřím, že to zvládnou a postoupí dál.“

Jak se Vám jako město líbí Denver, kde Avalanche své domácí zápasy hrajou?

„Tak Denver má vlastně v uvozovkách jenom 700 tisíc obyvatel, je to hodně rozsáhlé, ale krásné město i díky horám, zima je tam opravdu nádherná. A já jsem rád, že to není obrovské třeba jako New York. Na poměry Ameriky je to malé a klidné město.“

Pokud byste mohl vybrat nejlepší současnou pětku hráčů z NHL + brankáře, kdo by se mezi nimi objevil?

„Tak do brány bych dal asi Vasilevského. Možná to někoho překvapí, ale do obrany musím dát Makara – to co předvádí ve své první sezóně v NHL je neskutečné. Určitě by se tam vešlo velké množství hráčů, ale dávám Makara. A jako druhého beka k němu… *dlouho se rozmýšlí* Každý tým má skvělého obránce… Třeba Hedman hraje velmi dobře, takže dávám Hedmana a Makara. A do útoku MacKinnona, McDavida a Crosbyho.“

Máte nějaký rituál před zápasem?

„Vždycky před zápasem si ve Starbucks dávám horkou čokoládu. A to je asi tak všechno.“

Pociťujete před utkáním nervozitu? Co Vám případně pomáhá se zklidnit?

„Nervozitu už ne, ale před prvním zápasem v NHL jsem byl trošku nervózní. Po první střele to ze mě naštěstí spadlo, takže tak. Ale nebývám nervózní.“

Plánujete odehrát část příští sezóny v extralize? Plánuje se například dohoda s Dynamem Pardubice nebo jiným týmem?

„Určitě to jako myšlenku mám, aktuálně trénuju už asi dva nebo dva a půl měsíce s Pardubicemi. Jiný tým ani nepřipadá v úvahu, řeší se jen Dynamo. Já tu situaci ale neovlivním, to záleží na tom, jak se Colorado domluví s Pardubicemi. Jestli dostanu svolení tady hrát, tak budu rád a začnu sezónu tady.“

Jaký máte názor na vedení mládeže v České republice?

„Pokud mám být upřímný, tak si asi každý nějak všimnul, že situace aktuálně není tak super, jako to bývalo. Myslím si, že třeba Švýcarsko a Německo nás teď trochu předskočilo a my musíme prostě zabrat a pracovat s tou mládeží nějak líp, abychom se znovu dostali před ně. Myslím, že je škoda, že zrovna Švýcarsko a Německo jsou před námi. Jsme velký hokejový národ, který vychoval spoustu super hráčů a když se tady bude dobře pracovat s mládeží a ti kluci nebudou třeba už v dorostu utíkat do Švédska, do Finska a zůstanou tady, tak bude jenom líp. Když ti kluci odchází pryč, tak je tady něco asi špatně, to si myslím já. Protože já jsem tady vlastně byl až do áčka a hrozně mi to pomohlo. Takže doufám, že se to zlepší, což já pochopitelně neovlivním. Tam záleží na vedení, co s tím udělají a doufám, že se to nějak posune k lepšímu.“

Jaké jsou Vaše plány do budoucna, kam byste to chtěl jednou dotáhnout?

„Tak do budoucna bych chtěl určitě odehrát co nejvíc sezón v NHL, být tam platným hráčem pro tým a mým cílem je vyhrát s národním týmem nějaké mistrovství světa nebo zimní hry. Vím, že to bude hodně těžké, ale každý kluk sní o tom vyhrát něco s reprezentací. To stejné platí samozřejmě pro Stanley Cup, ale repre je repre, takže to je do budoucna moje přání nebo sen.“

Moc děkujeme Martinovi za rozhovor a přejeme hodně štěstí na ledě i mimo něj!

Ve věku 61 let zemřel reprezentační trenér Miloš Říha

(foto: sport.tn.nova.cz)

V posledních týdnech měl velké zdravotní problémy, kvůli nimž byl hospitalizován v pražském IKEMu.

Narodil se v Přerově, kde i začal svoji hráčskou kariéru. Následně hrál ještě za Jihlavu, Vítkovice, Gottwaldov, Zetor Brno a Hodonín. S Vítkovicemi v sezóně 1980/81 slavil mistrovský titul v nejvyšší československé soutěži.Od roku 1990 do roku 1992 působil jako hrající trenér v Hodoníně, kde také ukončil kariéru.

Jednu sezónu působil jako asistent trenéra ve Zlíně, odtud se poté vydal zpět do mateřského Přerova. Dále se vydal na úspěšnou misi do Slovanu Bratislava, kde dvakrát slavil titul mistra Slovenska. Jako hlavní trenér vedl také v Pardubice, se kterými získal dvě stříbrné medaile. Od roku 2007 trénoval v Rusku. V sezóně 2010/11 se dokonce se svým týmem Atlant Mytišči dostal až do finálového boje o Gagarinův pohár, který bohužel nezískal. Roku 2011 byl vyhlášen nejlepším trenérem KHL. V sezóně 2011/12 trénoval SKA Petrohrad, zde ho další sezónu čekalo nepříjemné překvapení, když ho klub odvolal, i když vedl celou ligu. V letech 2015-2017 trénoval znovu Slovan Bratislava, tentokrát v KHL. Od června 2018 vedl českou hokejovou reprezentaci, kterou podle smlouvy trénoval až do června 2020.

Upřímnou soustrast rodině a příbuzným, děkujeme za vše Pane Trenére!

Ohlédnutí za trojicí zápasů: Česká dvacítka si podmanila Brno


(foto: MH)

Redakce MH byla u prvního trojlístku zápasů české juniorské reprezentace v nové sezóně. Všechna utkání se odehrála na brněnském stadionu Za Lužánkami na ploše rozměrů NHL! Trenérský tým v čele s Karlem Mlejnkem měl na začátku reprezentačního srazu k dispozici 28 hráčů z ročníků 2001 – 2003. Soustředění v moravské metropoli začalo v neděli 19. 7., kdy hráči odstartovali přípravu na utkání, na programu dne byla cvičení na ledě i mimo led.

První zápas odehrála dvacítka proti stejně starým Slovákům v pátek 24. 7., ještě před úvodní sirénou se uctila památka zesnulého hokejisty Ondřeje Buchtely. Skóre zápasu otevřel už v páté minutě Stanislav Svozil, pro kterého to byla první trefa v reprezentační dvacítce! V deváté minutě vyrovnal obránce Rayen Petrovický a lehce začátku druhé třetiny poslal slovenský tým do vedení Martin Chromiak. Dále už přesné střely do brány připsali na své konto pouze čeští junioři Martin Lang, Jaromír Pytlík, Adam Raška, Pavel Novák a výhru 6:2 gólem pečetil kapitán Jan Myšák. Po utkání následovalo domluvené prodloužení 3 na 3, ve kterém jsme i přes několik šancí branku neviděli. Cvičně si hokejisté zkusili i sérii nájezdů, ve které byla úspěšnější česká lvíčata. Za slovenský výběr proměnili nájezdy Artur Turanský a Martin Chromiak. Za český tým excelovali Jan Myšák, Marcel Barinka a Pavel Novák.

V nedělním utkání jsme mohli vidět na obou střídačkách nové tváře, nejvýrazněji se zapsal český obránce David Jiříček, který si jako šestnáctiletý připsal první branku za reprezentační dvacítku. Jeho kolegové Novák, Teplý a Barinka přidali během několika minut další tři góly a nedali východním sousedům příliš velkou šanci se skóre 4:0 něco udělat. V české brance navíc kouzlil Nick Malík, který si vychytal první nulu v kategorii U20!

Poslední utkání bylo na programu v pondělí, do klece se postavil třetí gólman, který se kempu účastnil, Jan Bednář. Začátek zápasu vyšel lépe české dvacítce, první gól utkání vstřelil Jaromír Pytlík, do konce první části skórovali Marcel Barinka a Filip Koffer. Slovenská dvacítka měla od poloviny utkání více šancí a stala se lepším týmem, gólu se naši východní sousedé dočkali až v poslední minutě utkání, Juraj Slafkovský poslal za Bednářova záda odražený kotouč. Utkání tedy skončilo výsledkem 3:1.

Lvíčata si tedy podmanila všechny tři zápasy na domácí půdě. V střetnutích hráčům vycházely souhry v přesilovkách a také dobře bránili početní výhody soupeřů. Jistotu jsme mohli vidět také v české bráně, gólmani obdrželi za 3 zápasy pouze 3 góly. Za nejlepšího hráče českého týmu bychom zvolili Jaromíra Pytlíka, který si připsal 6 bodů za 2 góly 4 asistence. Zápasy odehrálo dobře více hráčů, zaujal nás také Filip Koffer, jenž skvěle zvládal hru v přesilovkách či oslabeních, za zmínku stojí určitě kapitán Jan Myšák a jeho šikovné ruce nebo Martin Hugo Haš, který si připsal nejeden povedený hit.

V přesilovkách jsme byli sehranější, řekl útočník Filip Koffer

Od prvního zápasu zaznamenal z celé juniorské party zřejmě největší progres. Útočník Filip Koffer začínal během pátečního duelu ve čtvrtém útoku, ale vlivem zranění forvarda Martina Langa se vyšvihl až do druhého. V něm mu sedla spolupráce s Michalem Teplým a Jaromírem Pytlíkem, díky kterým ve druhé polovině proměnil přesilovku, a zvyšoval už na 3:0. Prsty měl i v úvodním gólu, když v další početní výhodě asistoval Pytlíkovi.

Vyvíjel se pondělní zápas jako ten včerejší? Přirovnal byste ho k němu?

Já bych řekl, že ne, jelikož jsme v neděli odehráli dobrý zápas. V pondělí už to bylo z naší strany horší. Ubývaly nám síly. Myslím si, že nedělní duel byl daleko lepší, i když nás parádně podržel gólman, stejně jako v neděli nebo v pátek. Máme tři výborné brankáře. Osobně si ale myslím, že pondělní utkání bylo lepší.

Čím si to vysvětlujete?

Podle mě jsme si řekli, že jsme je dvakrát porazili, tak to půjde. Nevlítli jsme na ně tak agresivně jako například v prvním střetnutí, ale i tak jsme hráli svoji hru.

V přesilovkách se projevila sehranost. To už nebylo o náhodě.

Abych pravdu řekl, tak já jsem místo v přesilovkové formaci dostal tak trochu náhodou. Martin Lang se zranil, takže jsem ho zaskakoval. V nedělním klání jsem měl také několik šancí během početních výhod. Teď to díky spoluhráčům vyšlo, jelikož tam mám Michala Teplého, Šímona Kubíčka, Honzu Myšáka nebo Jardu Pytlíka. S takovými hráči se to hraje parádně.

Jak jste reagovali, když se objevily potyčky?

Se Slováky je to derby, takže v těch zápasech jsou vždy nějaké potyčky. Já osobně se potyčky nebojím, chytíme se tam a tím to skončí. Ale že bychom se rvali, to zase ne. Spíš je to v tom stylu, abychom ukázali, že si nenecháme nic líbit.

Jak moc vás mrzí zmařené čisté konto?

Je to škoda. Zrovna já jsem klukům na střídačce říkal, že do konce zbývá už jen 30 vteřin, a že to udržíme Bednovi (Jan Bednář) stejně tak jako v neděli Maldovi (Nick Malík). Byl tam nějaký špatný odraz puku. Bedna ale chytal výborně celý zápas. Ten jeden gól ho vůbec nemusí mrzet.

Autor: Petr Luzar

Do třetice všeho dobrého. Dvacítka zdolala Slováky i v závěrečné bitvě

Brněnskou sérii zápasů proti slovenskému výběru dotáhli čeští junioři do vítězného konce. Velkou roli přitom hrála číslovka tři. Ve třetím duelu porazili soupeře potřetí, přičemž jim k tomu stačil raketový nástup v podobě první třetiny, ve které svěřenci Karla Mlejnka skórovali hned třikrát. Gólman Jan Bednář měl na dosah čisté konto, ale 43 vteřin před závěrečnou sirénou ho o něj východní protivník připravil.

Pokud byste chtěli hledat konkrétní oblast, ve které lvíčata dominovala napříč všemi třemi zápasy, tak jsou to bezesporu skvěle zvládnuté vstupy do hry a přesilovky. České hokejové naděje šli do vedení vždy do pěti minut od zahájení utkání. Navíc k tomu celkem proměnily hned šest početních výhod. V pondělním duelu se tyto aspekty spojily dohromady. Ve 4. minutě vybojoval český bek souboj v rohu, odkud přihrál kotouč před branku soupeře. Po následné kombinaci a nahrávce útočníka Filipa Koffera od levé tyčky se gólově prosadil centr Jaromír Pytlík, který zakončoval do odkryté branky. V 11. minutě zvyšovala česká juniorská reprezentace na 2:0, opět gólem do poloprázdné klece. Útočník Filip Přikryl našel přihrávkou spoluhráče Marcela Barinku, který se nemýlil. O minutu později to bylo už 3:0. V přesilové hře se gólově prosadil Filip Koffer, kterému přihrál parťák z útoku Jaromír Pytlík.

Prostřední dějství začali hráči se lvem na dresu početní výhodou. Po 30 vteřinách od začátku třetiny zkusil křídelník Adam Raška nečekané zakončení bekhendem mezi nohama slovenského brankáře. S překvapivým pokusem si ale maskovaný muž poradil. Na ledě se začalo zároveň přitvrzovat. Několik desítek šťastlivců, kteří byli přítomni, mohlo být svědky série tvrdých hitů i menších potyček. Gólu se ale nikdo nedočkal, a tak se šlo do kabin za nezměněného stavu.

Slovenští junioři se ale nevzdávali. Ve 46. minutě vypálil obránce Rayen Petrovický tvrdou střelu od modré. O 20 vteřin později zase dorážel Krajčovo zakončení útočník Matej Kašlík. Oba pokusy ale Bednář zlikvidoval. Už to vypadalo, že sedmnáctiletý rodák z Karlových Varů prodlouží neprůstřelnost českého výběru, nicméně 43 vteřin před koncem skóroval za hosty forvard Juraj Slafkovský, který nedovolil druhou nulu svého mančaftu po sobě. To už ale bylo vše, a česká reprezentace do dvaceti let tak načala začátek přípravy ve vítězném stylu.

Autor: Petr Luzar

Aktuálně: Češi proti Slovákům vítězně i potřetí!

 Třetí přátelský zápas juniorů se Slovenskem skončil vítězstvím Čechů 3:1. Skóre se měnilo výrazně pouze v první třetině. Ve čtvrté minutě se prosadil Jaromír PYTLÍK. V jedenácté minutě zvýšil na 2:0 Michal BARINKA a o minutu později využil přesilovou hru Filip KOFFER. Na závěr Juraj SLAFKOVSKÝ v poslední minutě snížil na 3:1. Českému týmu se podařilo ve všech třech zápasech vyhrát (6:2, 4:0, 3:1)!
ČESKO – SLOVENSKO 3:1 (3:0, 0:0, 0:1)

Měli jsme dobrý start, to nám hrálo do karet, zhodnotil duel Jaromír Pytlík

(foto: MH)

Platil za jednoho z hlavních tahounů napříč duely proti východním sousedům. Centr Jaromír Pytlík opět řídil druhou lajnu v boji za vítězstvím 4:0, na kterém se osobně podílel přihrávkou na třetí, poslední branku úvodního dějství. Sám pak nasbíral čtyři body během dvou zápasů za gól a tři přihrávky.

Čtyři body za dva zápasy. To musí hráče potěšit.

Je to dobrý pocit. Takový dobrý vstup do sezony po celé té dlouhé pauze, takže jsem rád, že se mi to takhle zatím daří.

Jak byste porovnal dnešní zápas s tím pátečním?

V dnešním duelu už jsme byli všichni trochu unavení. Šlo vidět, že druhá třetina byla už taková nemastná neslaná, moc se toho pak nedělo. Dobře jsme ale vstoupili do utkání, a k ničemu jsme je nepustili, takže to nám hrálo do karet.

V první třetině jste asistoval u třetího gólu. Jak byste popsal tu akci?

Chtěl jsem vyhrát buly dopředu, protože jsem chtěl proskočit soupeře, a povedlo se mi to tak napůl. Sice jsem ho proskočil, ale musel jsem ještě objet branku, tak jsem jí objel, a pak si na druhou stranu najel Michal Teplý, tak jsem ho tam našel, a on skóroval do prázdné branky, takže to bylo super.

Ve vaší lajně dnes nahradil Martina Langa Filip Koffer. Jak se vám s ním hrálo?

Taky to dneska bylo super. Jak včera s Lanýžem (Martin Lang) tak dneska s Kofferem to bylo dobrý. On se snaží, jezdí rychle, bojuje, takže to mu přinesl něco jiného a bylo to super.

Máte za sebou kompletní ročník v zámoří. Vnímáte osobně nějaký větší rozdíl mezi zámořským ligovým juniorským hokejem a tím reprezentačním?

Jo, vnímám. V Kanadě se hokej hraje více klidněji. Hraje se to víc hlavou, jsou tam chytří hráči a moc se tak ani nebrání. Tady, během reprezentačních duelů, chtějí všichni ukázat, co umí. Všichni naplno bruslí, a někdy je to trochu takové lítání po ledě. Někteří například lítají tam, kam nemají. Herní styl během reprezentačních soubojů je ale zase o dost rychlejší než v Kanadě.

Liší se například i příprava na zápasy?

Liší se hodně. V Kanadě jsme například hráli před zápasy fotbálek. Pak jsme se šli rozcvičit individuálně. Tady, v národním týmu, máme nového kondičního trenéra, a podle mě je zatím super. Vždy se vyválcujeme a jdeme se rozcvičit s ním. Nikdo to tedy nemůže ošidit. Na střetnutí jsme pak všichni rozcvičení. Podle mě i proto máme dobré vstupy do duelů.

Autor: Petr Luzar